Report ze sobotního Summer Of Love od Myclicka

Když jsem se loni ohlížel za právě uplynulou festivalovou sezónou, jedna věc byla ještě nad slunce jasnější. Mým absolutním favoritem se stal Summer Of Love a já věděl, že letos musím prostě do města perníku znovu. Těch důvodů bylo hned několik. Jednak se ještě dnes stydím až po kořínky vlasů, že jsem si sem za osm let fungování našel cestu jen jednou a zároveň jsem chtěl ten loňský a ten letošní ročník porovnat, obzvlášť, když se z jednodenního fesťáku stala opět zábava na celý víkend. Páteční pracovní povinnosti však určily čas pro víkendové dovádění zcela jasně a tak nějak za mě - za radovánkami se tedy nakonec opět pojede pouze v sobotu… Budu se muset brzy zeptat nějakého odborníka, jak se vlastně nazývá víra v to nejlepší počásko a v techno pouze v omezené míře. V tomto duchu totiž probíhaly moje modlitby, když naše výprava opouštěla Prahu za deště a téměř stroboskopických blesků, že by snad i tvůrci Války světů mohli závidět, kterak jim právě unikl materiál pro druhý díl… Náš řidič Filip nebyl žádným SOL zelenáčem a tak jsme parkovali sice dále od samotného centra dění, zato však zcela bez problémů, strachu z vykradení neznámým pobertou a prakticky ihned. Na Summer Of Love je sympatické, že tady se historie zkrátka opakuje a tak pokud vám ještě paměť slouží, rázem si i s roční pauzou vzpomenete, kde přesně najdete to, co zrovna potřebujete. Je to pohodlné a nezdržuje to. Po absolvování Love Planet tu člověk zaregistroval jednu podstatnou změnu - tohle nebylo festivalové městečko, ale pouze vesnička. Přitom vesnička opět s veškerým komfortem a s podobným počtem hudebních produkcí. Prima, tady si tedy nohy znatelně oddechnou a pokud člověk nestál přesně mezi jednotlivými pódii, ani nějaké přeslechy (jako tomu bylo v případě Main Stage vs. Talent Stage na Love Planet) nezaznamenal. Kapesní XMAG speciál (díky za ty dary i s těmi malými překlepy) opět náležitě posloužil jako hlavní informátor o tom co teď a co potom. Problém byl, že zatímco na Love Planet jsem nevěděl doslova kam dřív skočit, tady jsem si zaškrtl pouze šest povinných jmen, o něž jsem rozhodně nechtěl přijít. Ta ostatní už byla nepovinná, tedy pouze pro volný čas. Přesto znáte to - někdy vás nakopne někdo neznámý, jindy zase pěkně zklame dlouho očekávaný… Takže hlavně nepodceňovat. :)

V půl osmé, kdy jsme prošli branami areálu, rychle omrknu jednotlivá místa s hudební produkcí a jsem mile překvapen kvalitou zvuku, na němž se tady hraje a hrát bude. Krásný, příjemný, vyčištěný, tepavý, prostorový, dynamický, vypiplaný, doladěný - tolik aspoň pár přívlastků, které se mi při podupávání honí hlavou. Absenci snad všech ovšem pociťuji na prvním místě vpravo - Time Out Visage Progressive pódiu. Škoda, přeškoda - taková vizitka hned na úvod… Každopádně co se týče intenzity, už teď je jasné, že všude se hraje pořádně nahlas a jestli to máte rádi co nejvíce vpředu, ke slovu budou muset rozhodně přijít špunty, pokud snad nemáte v plánu doktorům a sestřičkám v pardubickém okolí lehce přispět na výplaty. Moji hrdinové dnešního dne se buď šetří, či na místo konání ještě vůbec nedorazili a protože čas večeře byl dávno překročen, je třeba také pohladit od oběda scvrklý žaludek. Nabídka stejně jako na Love Planet či Cosmic Tripu přepychová (snad jen vařená kukuřice tentokrát chyběla?) a ty ceny? Za babku! Dávám gyros (konečně poprvé za šedesát), fascinuje mě vodka + Semtex za 65,- a tak se po nějaké době cítím na festivalu zase jako rozhazovačný milionář. :) Ještě zaběhnout k našemu stánku, (který je ovšem na plánku zakreslen úplně jinde) vyřídit pár drobností a potom vzhůru na Sci*Fi*Psi! Na místě stánku mě pozitivně překvapuje design festivalových triček, negativně zase dvě palety rozházených XMAGů, kdy se tak dlouho zlevňovalo, až toto médium potkal už jen osud odběru starších čísel zdarma…

Sci*Fi*Psi zatím zkouší, vše pro diváky rozbalí až za dvacet minut na Global Zone pódiu a tak mám v přilehlém stanu čas na to, aby mi Boris Carloff a jeho sympatická přítelkyně Lucie představili zajímavý hudební prográmek (s nímž tu seznamují laickou veřejnost) a také bonusově Milanovy nové skladby z už konečně se na pulty chystajícího alba! Příjemně mě potěšila jednoduchost a přehlednost a doufám, že v důchodu se ke svému prvnímu tracku konečně dostanu. :) Blíží se devátá, takže se přesouvám na Global Zone pódium, abych měl Sci*Fi*Psi hezky z první ruky. Pomalu padající tmu rozčísnou první zvuky intra (mimochodem poměrně dosti natahovaného) a sestava tří muzikantů (nově už bez L.L. Becha) samozřejmě v nezbytných plastikových maskách psů představuje především živé provedení debutového alba Jetlag v lehce pozměněných aranžích. Oživení se brzy koná díky francouzskému přednesu zpěvačky Blanche, stejně jako vsuvkou na harmoniku z rukou basáka Louis De Liberte. Oba dva zdárně sekundují Rondově mašinkovému cvrlikání a ten také originálně láká další příchozí dopředu: "Pojďte blíž, tohle jsou Sci*Fi*Psi - zábava z vesmíru!" Bohužel se projekt potýkal jednak se slušnými výpadky techniky a neslušným publikem (které zřejmě dalo přednost jiné, patrně té pozemské zábavě. Po skončení koncertu jsem si nechal nastupující Moimir Papalescu & The Nihilists ujít (přeci jen už jsem je viděl mnohokrát) a pouze z doslechu se mi doneslo, že jejich zpěvačka byla živelnější ještě více než obvykle a předtím, než zahrají Ohm Square, vyrazil jsem na průzkum jinam… Dobře jsem udělal!

To, co předvedl za laptopem Thomas Schumacher se svou vokalistkou Caitlin Devlin aka Elektrochemie LK live, to jsem nečekal ani v těch nejbláznivějších snech. Jako by se mi však jeden z nich splnil - tohle znělo, jako zjednodušený (tedy ne tak technicky propracovaný a s přemírou nečekaných zvuků překypující) set Tiefschwarz! Caitlin měla podobnou "dominovskou" image, sestřih i projev jako Miss Kittin, byla o poznání subtilnější, ale to co ti dva dokázali s nadšeným davem na vynikajícím aparátu, bylo pro mě jednou (jestli ne hlavní) událostí festivalu. Tepavý zvuk, electro rejstříky, nádech acidu a hlavně pořádně od podlahy pumpující dynamika. K tomu navíc projekce od Phase (ta čtyři okénka v kruhu světlené rampy absolutně za jedna), ostré záblesky světel a publikum by ty dva snad nejraději nosilo na rukou. Přesně mi to časově vychází - Chrise Liebinga nemusím, vzhůru tedy zpátky na Ohm Square, které jsem živě neslyšel už pěkně dlouho a o jejich koncertní show k albu Love Clasics jsem opravdu stál. Na místě jsem si pak ovšem také patřičně postál (zřejmě jsem zlobil, jinak si to nedovedu vysvětlit). Zhruba po čtyřiceti minutách mě čekání přestává bavit a vyrážím se podívat na DJe Tvykse. Řekněte mi upřímně - kolikrát se vám za život stane, že si zatancujete s dopravními značkami? Mě letos poprvé - byly úplně všude, byly opravdové a působily jako ta největší festivalová halucinace. Čistá stage (prima název - přeci jen o dost lepší, než trapné pojmenovávání po žokejích s deskami) nabízela totiž kromě DJských setů i simulátor nárazového testu, všude byla loga a materiály firem BESIP a ÚAMK a… A k tomu v tuhle chvíli hrál (a řádně nahlas) DJ Tvyks! Ten tentokrát neměl ani jednou příležitost, aby se dotknul oblíbeného CD playeru a tak se tu ctil kult vinylu. Řeknu vám přátelé, tohle byla jízda a nevěřím tomu, že se Tvyks řídil všemi těmi značkami s povolenou rychlostí! Electro house s tou nejuvrčenější, nejpísklavější a nejuvrzanější náplní a pro mě osobně dvě hodiny strhujícího příběhu, kdy končetiny při vražedném tempu maličko vypovídaly službu, ale přitom snadno a rády diktátu toho neustále poskakujícího čerstvého blonďáka za gramci podléhaly. Mixy nebyly občas dotaženy na 100%, což právě u Ondřeje znamená jediné - nepříznivé podmínky pro míchání přímo na pódiu. I když jsem moc stál o to slyšet také electro breakbeat set střídajícího Josefa Sedloně, už hodinu hrající Grooverider mě však vytáhl ven skoro za límec… Bohužel se u mě zřejmě už začala projevovat únava a nebo hrál tenhle stále populární chlapík opravdu jako řezník. Nakláněl jsem se, seč jsem mohl, ale jeho krvavou zástěru nezahlédl. Tohle bylo na téměř ranní set pro mě po tak líbivé muzice už vážně moc. Vzadu burácelo techno, vpředu burácelo techno, na Time Out Visage Progressive stage nic moc zvuk, na Global Zone pódiu prý zrovna mastí páté přes deváté Afrika Islam, kam tedy teď? Babo raď! Už vím, na Time Out Beach Bar, kde to právě teď měli roztáčet staří známí - Turtlesquad DJs. Kluci hráli tradičně na střídačku, přikládali pořádně pod kotel, ať už černé placky, či panáky pro zahřátí a protekčně se tu často otáčela produkce nedávného návštěvníka Prahy Glena Nichollse, známějšího jako Future Funk Squad. Ale ouha! Lidi tu na zlomeniny nepaří v takovém počtu, jako večer na Merkuráky, kdy se jich na maličkém parketu tísnilo i padesát. Naštěstí stačí pár osvědčených hitovek ála Cow Girl od Underworld překopaná od Atomic Hooligan či luxusní breaková verze stařičké Smokebelch od Sabres Of Paradise. Ty už vábí na parket každého. Škoda jen zasekávajících se přehrávačů Stanton, ke všemu jako na potvoru právě při mixech - gradující nálada byla rázem tatam… Alter Ego už by však měli pomalu začínat a tak chvátám zpět na hlavní stage, kde jsem nucen zatím vyslechnout pro mě absolutně nezáživný a bezduchý set Steve Rachmada. Ale co to? Proč se na duhé straně pódia objevuje se svou nezbytnou blonďatou patkou Richie Hawtin už teď? Ten má přece hrát až po klucích z Německa… S mikrofonem přichází MC Aleš Bleha a stačí jedna strohá věta a následná omluva: "Alter Ego bohužel nevystoupí, nepodařilo se jim zprovoznit mašinu…" Uff, pěkná čára přes rozpočet - včera mi unikli Märtini Brös, dnes se nedočkám Alter Ego, kvůli kterým jsem přijel. Holt i takové věci se v dnešní době moderních technologií stávají. Jak ohlašuje dále pan organizátor: "Dáváme si Alter Ego bez Alter Ego" a Richie pouští jejich starší kousek (ne, není to tolik očekávaný Rocker). Po bucharovém Holanďanovi se poté noříme do tajů mistrových bublavých symfonií a kouzla minimálu. Únava mě však zmáhá, mrzí mě neúčast těch, kteří pro mě byli headlinery druhého dne, začíná se rozednívat a tak volíme v půl šesté ráno ústup a míříme k domovu.

Nemám nic podstatného, co bych tomuto fesťáku vytknul - zastoupeny byly všechny styly, takže každý rozmazlenec si mohl určitě přijít na své, což je pro promotéra opravdu ideální stav. Je neděle večer, stylově poslouchám kompilačku k letošnímu SOL, za okny pražského bytu mi lije jako z konve a tak jen kroutím hlavou. Ten Aleš to dokázal - za devět let organizování už umí tam nahoře objednat alespoň pro dva dny prázdninové počasí jak se patří! Tedy za rok (teď už bez zbytečné pláštěnky) nashledanou… Nezapomeňte - budeme slavit jedno podstatné jubileum…

Závěrečné +/- hodnocení:

+ zvuk (až na Time Out Visage Progressive pódium)
+ světla a projekce
+ nabídka stánků, služeb a doprovodného programu
+ počasí
+ fronty u stánků
+ toalety
+ ceny
+ security
+ značení
+ reklamní masírka
+ line-up (i když pro mě osobně poněkud slabší)
- počet košů