MXTronica: report od Romana

Párty Ministerstva zdravotnictví? 

Krásně osvětlený Průmyslový palác vítal své návštěvníky už pěkně z dálky. U pokladen s lístky za 250 Korun bylo prázdno a díky širokému vstupu a velkého počtu “kontrolorů telefonních čísel” se netvořily fronty ani těsně před vstupem do haly. Příjemné zjištění. O něco šokující fakt byla obrovská, téměř se nehýbající fronta před vstupem pro akreditované. Ač jsem patřil také mezi ty “šťastlivce”, frontu jsem vydržel stát necelých pět minut, načež jsem se ze stejného místa, jako jsem do fronty přišel, vydal směrem k místu, kde se na party vpouštěli obyčejní smrtelníci. Ušetřil jsem určitě dobrou čtvrthodinku času.

MXTronica byla plná překvapení. Tak například bylo překvapením, že druhá stage byla větší než ta první. Bylo to přesně naopak, než na pražské Vibrations a Red Lounge okupovala levé křídlo paláce. Její dominantou bylo obrovské terasovité podium se spoustou pohodlného místa  k sezení. Po celou dobu trvání party se tam vždy našlo volné místo k odpočinku, což bylo obrovské plus. Další sedačky byly rozmístěny ještě při okraji parketu. Druhé velké překvapení bylo, že na party se docela málo kouřilo. Ať jsem se podíval kam chtěl, lidí s cigaretou tu bylo maximálně stejně, jako na jiných parties. Dokonce bych řekl, že ještě o dost méně. Spíš mě napadlo, jestli namísto cigaretového gigantu nesponzoruje tuto party Ministerstvo zdravotnictví, protože na hlavní stage byly pod každou ze čtyřicítky plazmových televizí s videoprojekcí velké tučné nápisy “Kouření škodí zdraví.”. Třetí překvapení? No že ještě v půl jedenácté téměř nikdo netancoval. Teda co se týče Red Lounge, kam jsem se já okamžitě po příchodu uchýlil.

This is not Miami, this is Prague! 

Holandský DJ San na hlavním podiu hrál na mě pro začátek až příliš rychle. Já se chtěl dostat do víru dění za pomoci něčeho důmyslnějšího, takže tou pravou volbou pro mě byla DJka 100% Isis. Ačkoliv tu nehrála poprvé, pro mě to byla v pátek večer velkolepá premiéra. Možná to byl ten nevyzpytatelný ženský cit, možná Isis umí dokonale využívat šestý smysl, ale ačkoliv jsem nebyl v Red lounge zdaleka sám, přišlo mi, že tahle skvělá ženská hraje jen pro mě. Co deska roztáčející se na gramofonech, to skvělý zážitek. Kombinace deep electro progressive houseu s dávkou minimalu mě dokáže nakopnout vždy, ale v podání Isis měla ta hudba další rozměr a možná to byl pro mě definitivně nejlepší hudební zážitek z celé party.

S příchodem jednočlenného projektu Stonebridge byla Red lounge víc red, než lounge a tak jsem se vydal zpátky, odkud jsem přišel, tedy na hlavní stage. Program se tam malinko natahoval, ale po skvělých performancích z Vibrations jsem byl natěšený na jedinou, zato však 45ti minutovou show v podání MXTronicy. Nakonec jsem byl rád, že celá ta věc trvala kolem 30ti minut a že u barů nebyl tak velký nával, protože jinak bych to asi celé nedal. Minus celé akce tedy patří právě této performanci. Nápad to byl možná dobrý: exotické tanečnice, krátká fireshow, vystoupení dvou showmanů-zpěváků, kteří doprovázeli hrajícího DJe. Hrály se hitovky (například Kosheen) do toho elektrická kytara, tu lepší či horší zpěv a zase tanečnice… občas docela zmatek. Jednotlivé kousky by možná jako pětiminutové skeče fungovaly, ale jako celek bylo i těch 30 minut silně rozvláčných a ubíjejících.

Už jsem se chtěl jít trápit na Red lounge, kde si to stále dával disko-houseový Stonebridge, ale právě přicházející Sander Kleinenberg mě od toho ušetřil. Jeho set byl o 15 minut kratší, ale prostě skvělý. Tempo po Sanovi trochu uklidnil, ale přesto to byl taneční nářez. Inteligentní progressive trance a progressive house, střídání melodičtějších a tvrdších kousků a řada známých hitů v neokoukaných kabátech. S každou další deskou byli lidi víc a víc nažhavení na tu další. Těmi známými hity v nových aranžích mám na mysli například It´s Like That od Run DMC, Another One Bites The Dust od Queenů anebo Right Here, Right Now od Fatboye Slima. Zazněla další řada skvělých pecek včetně provařených Underworld anebo několika kousků od Dannyho Tenaglii (Music Is The Answer, Dibiza (Bring The Drums Back)). Největší euforii zažil téměř naplněný sál až ke konci Sanderova setu. To zazněl hit, který vlastně ani nevím, komu patří a jak se správně jmenuje. Každopádně na jeho konci, když zaznělo “This Is Prague”, vyvolal tenhle neskutečně našláplý a zeměpisně poučný song obrovský výbuch emocí. Takový závěr jsem Sanderovi moc přál a povedl se mu snad ještě lépe, než jsem si představoval.

Tanec s krychlí 

Ruku v ruce se Sanderovým setem šla videoprojekce. Ta byla úchvatná vlastně celou noc. Mezi její přednosti byla síla obrazu a velikost projekčních obrazovek. Ty největší byly umístěny za DJem a na tři tucty menších byly rozvěšeny po obvodu celého středního sálu Průmyslového paláce. Co mi nejde na mozek je promítání textů vokálů jednotlivých skladeb. Jediné co mě napadá, je, že si Sander dopředu rozmyslel, jaké vokální skladby pustí a dle toho pak byla utvořena část té videoprojekce. Ale ať už to bylo jak chtělo, byl to skvělý nápad. Skvěle reagovala projekce i s rytmy a breakdowny hudby a tak o audio-vizuální zážitek dosavadního roku bylo postaráno. Světla za projekcí malinko pokulhávala, ale i tak byla silná a relativně dobře sehraná. Vychytávek bylo na této akci celá řada. Za zmínku ještě určitě stojí taneční kreace na Red lounge. Nebyly to totiž jen tak ledajaké kreace. Sličné tanečnice, oblečené do látek tělové barvy (což z dálky vypadalo značně provokativně), tancovaly v ne příliš prostorné duté krychli. Byla to rozhodně zajímavá podívaná.

Čas plynul a lidí a sil ubývalo. Ačkoliv bylo teprve půl třetí a právě skončil Sander Kleinenberg, mnoho lidí už odcházelo domů. Na Red Louge se toho příliš zajímavého nedělo. Juniora Sancheze jsem vynechal úplně a Falcona jsem slyšel jen z části, páč jsem se víc zdržoval u setu Jamese Zabiely. Vlastně jediné co jsem od Falcona slyšel byly dva hity od Daft Punk (Around The World a Technologic), čímž připomenul, že právě on spolupracoval s polovičkou Daft Punk na své produkci. Takže Red Lounge stále více méně hitová a hlavní stage se s příchodem Jamese ponořila do temnoty. Nejméně vhodná chvíle to byla nejspíš pro ty, co si ulítli na setu Sandera a Jamese příliš neznali. Ten rozdíl v hudbě byl markantní. James volil hodně dunivé skladby s temnější atmosférou a tady pro mě začínal být problém se zvukem. Celou noc byl až příliš silný, ale nadýchanější hudba se s tím poměrně slušně vypořádala. Jamesovo temné dunění, přestože mělo nápad a patřičný vývoj, jsem příliš dlouho v kuse poslouchat nemohl, protože ten zvuk na mě byl fakt moc hlasitý. Škoda. Možná i to odradilo mnoho návštěvníků, kdy ve čtyři ráno byla polovička z nich dávno fuč.

Ve srovnání s Vibrations byla MXTronica až ta druhá. Hudebně sice nabídla pár velkých hvězd, ale zbytek mi přišel tak nějak furt stejný, kdy se mezi oběma stage až příliš dobře stíraly rozdíly v hudbě jednotlivých DJs. I tak ale ve mně tahle party zdarma zanechala většinu jen dobrých vzpomínek a na výkony Sandera Kleinenberga a 100% Isis jen tak nezapomenu.

+ Sander, Isis, James
+ videoprojekce
+ tanec v krychlích
+ organizace
+ málo cigaretového kouře
- příliš silný zvuk
- podobná hudba na obou stageích
- MXT Performance