Report z Freelanda od Romana

TADY SI PŘEKUPNÍCI ANI NEŠKRTLI

Snad každá větší party, která slibuje zážitky a masy lidí, s sebou přináší i nešvar v podobě překupníků a lidí, co soutěží za každou cenu, aby pak lístky mohli prodat pro svůj zisk. Zvyk, který prostě nelze vymítit. Jestli se ale takový člověk objevil do půlnocí před Abatonem, nejspíš zůstal úžasem a s otevřenou pusou na místě stát jako přikovaný. Kde jsou všichni? Na jakoukoliv akci, co jsem se kdy předtím do Abatonu vydal, tak vždy jsem už od tramvaje pochodoval s hloučky návštěvníků. Tentokrát tomu bylo jinak. Ztichlá ulice slabě osvětlená pouličními lampami a před klubem pár znuděných security. Bylo krátce po jedenácté, program už vesele hodinu běžel a přesto se v šatně houpaly prázdná ramínka v průvanu a na papírech s akreditacemi po barvě jmen škrtajících propiskek ani památky. Že by Machine Funck s fanklubem větším, než hangár pro ruského Antonova An-225 žádné lidi nenalákali. To se mi nechce věřit. Už jsem si myslel, že lidi nezkousli experiment v podobě koncertu metalové kapely a chystali svůj příchod až po ní, tedy rovnou na set Adama Freelanda. Jenže s příchodem Törr přišli i lidé. Zajímavá zkušenost, která mi prostě žádné logické vysvětlení nenabízí. Machine Funck předvedli další ze svých hudebně inteligentních a přesto ujetých vystoupení, kdy během 45 minut jste slyšeli od electra a breaků po progressive house snad úplně všechno. Kluci ale dokáží „pařit“ za mašinkami, ať už je poslouchají davy nebo pouze desítky jedinců, a tak jim patří velký dík, že i pro nás „divné“, kteří vůbec přišli, připravili moc pěknou show. Když jsem pak Abuho viděl při setu Freelanda pobíhat po parketu, v jeho očích jsem viděl lesknoucí se radost z večera. A byla oprávněná.

CHCI VIDĚT TY VAŠE ZKU*VENÝ HNÁTY

Metal na breakbeatu. Proboha to bude šaškárna. Úplně zbytečně se v hlavním čase vylidní parket. Příště tam můžou dát snad i Gotta. Tak jestli se někdo kvůli těmto důvodům rozhodl do Abatonu nepřijít, může si teď rvát vlasy či kousat nehty vzteky až do masa. Jasně že to byla sázka na úplně neznámého koně, tanečního outsidera. Ale i takový může vyhrát dostih a Törr předvedli dokonalou cílovou rovinku. Jejich vystoupení má určitě několik zásadních pozitiv. Ještě před samotnou akcí se o ní všude mluvilo. Z klasického podzimního mejdanu s Freelandem, který sám sobě už s ničím novým snad ani přijít nemůže, máte rázem hudební událost. A hlavně: teď je v módě o všem říkat že je to minimal. A to hudba Törr, vážení, opravdu nebyla. Törr hrají maximal, přesněji heavy metal (nejsem odborník, takže pokud to je ve skutečnosti jiný žánr, prosím, nekamenujte mě). Ačkoliv byli v line-upu napsaní na celou hodinu koncertu, sami nám ohlásili, že vymezený prostor pro jejich „vlasatou“ show je pouhých 30 minut. Pro začátek to myslím stačilo, ovšem po prožití tohohle experimentu jsem si jistý, že příště skousne publikum i mnohem více.

Törr byli z atmosféry šokovaní. Očekávali v tom lepším případě pískot a odchod lidí z parketu. V tom horším případě nejrůznější zeleninu dopadající na jejich zarostlé hlavy. Nic z toho se nekonalo a publikum by si, kdyby to šlo, vynutilo více, než jen jeden přídavek. A kupodivu atmosféru nedělali týpci v džínových bundách s nášivkami a cvočky kol dokola. Prostě clubbeři byli dopředu připraveni na to, co se na ně chystá a přijali to naprosto s nadhledem. I proto Törr hráli jak nejlíp umí a neměli sebemenší důvod své vystoupení nijak flákat. A tak se kvílelo na kytary, bušilo do bicích, házelo s vlasy ze strany na stranu a samozřejmě nechyběly ani „kruté“ hlášky. Törr byli skutečně vedle z atmosféry, kterou dokázali v lidech zvyklých na docela jinačí muziku vytvořit a byl to skutečně nevšední zážitek, jeden z nejpřekvapivějších tohoto roku.

PRODUCT MADE IN HELL

Ačkoliv slova „product made in hell“ pocházejí z jedné skladby právě od Törr, k srdci si jí vzal nejspíš i Adam Freeland. Pořádně rozpálený kotel breaků a electra rozehrál s gustem ďábla a přikládal a přikládal... Jako podpal mu posloužily v první půlce jeho setu spíše známé a kolikrát i starší hitovky. Potom už jen kontroloval oheň dle uvážení tu více breaky, tu více electro tracky. Jeho téměř 2,5 hodinový set byl skutečně energií nabitým dílem a musím říct, že jeho styl se mi stále ještě nepřejedl. Možná je to i tím, že jsem se do toho stanu na SOL prostě nevešel a po chvíli strkanic jsem to raději vzdal. V Abatonu nebylo k něčemu takovému důvodu. Parket byl hodně zaplněný, ale na každého se dostalo místa kolik potřeboval. V určitých fázích Freelandova setu se museli slušně nudit akorát tak pracovníci za barem, protože neměli moc koho obsluhovat. Freeland k sobě přitáhl pozornost nejen díky svému materiálu, ale také produkcí svých breakbeatových parťáků a i když ta první polovina byla vážně místy už hodně „hitovková“, po Törr to přesně takovýhle set chtělo. V té době excelovala také videoprojekce, která například často vtipně nahlížela do zákulisí Freelandova vystoupení na jednom z našich letních festivalů.

KDO POZDĚ CHODÍ...

Kdo se snad rozhodl přijít až na Freelanda, určitě si tak mohl užít jen polovinu celé akce. A hlavně přišel o to, o co v rámci celé této akce šlo. Po Adamovi vystoupili ještě Kaplick se Sakuem v jejich standardním zábavném setu a jelikož dle line-upu nebylo jasné, kdy skončí, mohli se lidé bavit ještě dlouho poté, co já už brány Abatonu musel opustit. Přeci jen to byl teprve pátek a nějaké síly jsem si chtěl pošetřit i na sobotu :)

+ skvěle přijatí Törr
+ zvuk a videoprojekce
+ dostatek míst na vyhození kelímků a plechovek namísto „na zem“
+ i přes plný parket „rodinná“ atmosféra
+ chyběla slibovaná r´n´b & hip-hop stage :)

- chyběla slibovaná premiéra českého filmu Shrediquette a snowboard videa
- přišlo málo pravých metalistů :)