Report ze Summer Of Love od Mammotha

V sobotu 17. srpna proběhlo v Pardubicích pod taktovkou časopisu Bassline již šesté pokračování úspěšného festivalu Summer Of Love. Krásné počasí, exkluzivní prostory dostihového závodiště a mimořádně kvalitní a nabitý line-up, to byly hlavní charakteristiky této akce. Na čtyřech velkých a několika malých pódiích se návštěvníkům představilo mnoho výtečných DJs a hudebních skupin, na své si přišli vyznavači nekompromisního techna, houseu, tranceu, hip-hopu, electra a mnoha dalších nejrozmanitějších stylů. Velkému zájmu se těšil především hlavní tzv. "Elektronik Basslines" stage, kde se představilo několik opravdu zvučných jmen, mezi nimi především Alan Curtis Jones aka Green Velvet, Billy Nasty, Jim Masters, Space DJz či Ian Void. Předem podotýkám pro případné škarohlídy, že tento stage se stal mojí prioritou a na ty ostatní zbylo jen minimum času (i když i zde bylo k poslechu mnoho výtečné muziky), a proto se report bude týkat výhradně dění na hlavním pódiu...

Toto pódium bylo situováno do zadní části areálu a už v odpoledních hodinách, kdy jsem na místo dorazil, zde zvučelo opravdu hutné technisko, chvílemi jsem si říkal, že na tak brzkou hodinu možná až příliš ostré (po 5 minutách jsem však lehce přivykl a začal si nadšeně podupávat). Všude kolem se na travnaté ploše vesele povalovaly skupinky lidiček, kteří si naplno užívali krásného slunečného počasí a dynamické hudby. Společně s mým osobním asistentem Igráčkem jsme vyrazili na průzkum terénu, neboť bylo opravdu co zkoumat. Všude kolem byla spousta workshopů, CD shopů, stánků s oblečením, lightsticky a upomínkovými předměty, pro žíznivce zde byly připraveny opravdu dobře zásobené bary, za zmínku stojí určitě i povedená čajovna, kde se vyprahlý pařan mohl složit na malý kobereček a labužnicky smočit své rty v šálku lahodného čaje vychutnávajíce jeho úžasné aroma. :) Naprosto fascinován jsem však byl z našeho Techno.cz srubu, který byl architektonicky skvěle zvládnut a poskytoval útočiště pro celou crew. Jeho jedinečné zpracování a použitý materiál (velmi vzácný druh kanadské borovice importovaný letecky z Toronta) vzbuzovali závistivé pohledy kolemjdoucích. To však nebylo vše. Uvnitř srubu jste si mohli vypít skleničku s nikým menším než Danem Kafkou či Radkem "Mellowem" Leknerem, dvěma to nejvlivnějšími muži projektu Techno.cz. ;) (Mammothe, nepřeháněj! ;) pozn. redakce) Krom toho se tu mohl kdokoliv nechat vyfotit a vzniklý obrázek si nechat poslat přímo na e-mail či vytisknout ve fotokvalitě na papír. Na zvláštní přání mohlo být okamžitě vyrobeno tričko s majitelovým portrétem. Byl jsem nadšen a byl bych tu strávil mnohem více času, ale hlavní pódium mě magicky přitahovalo.

Zde to roztáčela LaDiDa, která dle mého názoru předvedla povedený setík, který skvěle zapadal do podvečerních hodin, pro mě to však všechno byl jenom takový malý warm-up na pozdější dění. Po Lindě se divákům představil projekt "Stephunk T" Štěpána Tůmy, který opravdu zajímavým způsobem kombinuje zdánlivě neslučitelné styly jako hip-hop, jungle, house a techno. Výsledkem je opravdu unikátní a zábavný sound, který dokáže posluchače naplno pohltit. Nejinak tomu bylo i na SOL a vypadá to, že o tomto seskupení v budoucnu mnohé uslyšíme.

To nejlepší však mělo teprve přijít a pokračovat až do rána. Nejprve se domácímu publiku představil Jim Masters, kterého jsme mohli slyšet například na LPC 2000 či loňském Sunrisingu. Tento londýnský DJ byl společně s Richie Hawtinem vybrán, aby prezentoval ve světě novou technologii Final Scratch, která je v poslední době hodně diskutována. Na SOL předvedl svoji show právě s Final Scratchem a nutno říci že až na několik zaškobrtnutí (i mistr tesař se holt někdy utne) všem ukázal, že s touto technologií umí hotové divy a že její zatracení by bylo setsakramentskou chybou. Mastersův techno set navodil tu správnou atmosféru a připravil živnou půdu pro jeho nástupce na pódiu.

Tím nástupcem nebyl nikdo jiný než můj oblíbenec Orbith, který si mě získal svou sympatií k electru, které přímo zbožňuji. Na SOL předvedl set, na který se asi jen tak nezapomene. Již opět na klasických gramcích předvedl tak originální a nadupaný výkon, že se tomu dalo jen těžko uvěřit. Chytře kombinoval a lehce přecházel od electro evergreenů k agrasivnímu technu a naopak s takovou samozřejmostí, že to až bralo dech. Stačilo se jen podívat na les rukou a poslechnout si nadšený pískot a bylo jasné, že Orbith se tehdy stal miláčkem všech. Krom toho skvěle připravil půdu pro Green Velvet, jehož nástup byl provázen bouřlivou show.

Ano, Alan Curtis Jones aka Green Velvet, americký dýdžej a producent, který se proslavil hity jako Flash, Destination Unknown, The Stalker či notoricky známým La La Landem, který zná snad každý nazpaměť. Jeho styl se dá těžko definovat, některými je nazýván jako Electrotechnopunkindustrialhardcore, ;) je to zkrátka něco šíleného a úžasného zároveň, něco, co se musí vidět a slyšet. Jednalo se o historicky první vystoupení tohoto showmana v ČR a tak byli všichni zvědavi, co předvede. Jeho výstup uvedl velkolepý ohňostroj, po kterém na pódiu vzplál obrovský nápis Summer of Love všemi barvami. Tohle se tedy nadmíru povedlo! Následovalo charakteristické zelené nasvícení pódia a najednou byl tu. Atletický černoch se zeleným čírem na hlavě v doprovodu svých dvou kolegů rozjel svoje vystoupení, zpíval, poskakoval, roztleskával diváky, byl prostě k nezastavení. Zahrál všechny svoje velké hity (La La Land si s ním zazpívali snad všichni) a při svém odchodu si vysloužil bouřlivý aplaus. Potvrdilo se, že jeho vystoupení bývají především obrovskou show a že jeho pozváním pořadatelé rozhodně neprohloupili.

Po Green Velvet vystoupil DJ, na kterého jsem se velmi těšil s pocitem, že zažiji něco opravdu velkolepého. Stalo se a já byl nadšen. Tím dýdžejem byl subtilní londýnský chlapík jménem Billy Nasty, opravdový mistr DJ, který hrává pravidelně po celém světě a jeho zabookovaní je tvrdým oříškem pro mnohé agentury. Billy vlastní známý label Tortured (spolu s relativně novým sublabelem Electrix), který je opravdovým pojmem na poli elektronické taneční muziky. Navíc je považován za objevitele takových talentů jako Adam Bayer či Marco Carola a všeobecně je brán jako legendární opora anglické techno scény. Při poslechu jeho setu jsem nevěřil vlastním uším. Nastyho naprosto precizní a sofistikovaný mix mě nechával v němém úžasu. Ten člověk je snad robot, který sladí jakékoliv vinyly tak rychle a přesně, že vůbec nepostřehnete, že k tomu došlo. Uvědomil jsem si, že mám co do činění s opravdovým techno mágem a vychutnával jeho um plnými doušky.

Abych se však jenom nerozplýval, zmíním se i o jedné věci, která mě mírně řečeno iritovala. Celkem s povděkem jsem zaznamenal, že na SOL nebyly angažovány žádné go-go tanečnice a ukázalo se, že atmosféra se dá vytvořit i bez toho, aby dav někdo roztancovával. Bohužel se však našli dva řádně zkoksovaní jedinci (mladík + slečna), které nenapadlo nic jiného, než se postavit na pódium přímo před dýdžeje a svojí exhibicí si užít svých několik okamžiků důležitosti. Divím se, že chlapík z ochranky, který se nezdráhal nekompromisně vyčistit prostor pro DJs od jednoho výtržníka během Nastyho hraní, že si stejným způsobem neporadil i s touto dvojicí. Billy se netvářil zrovna moc štastně, když chvílemi přes tyto dva ani neviděl na lidi, pro které hrál. Navíc pohybové možnosti obou pseudo-go-go byly značně omezené, takže se na to ani nedalo dívat. Ale pojďme k věcem příjemnějším…

Po Billy Nastym, kterého jsem osobně pasoval na zlatý hřeb večera, se připravili ke svému výkonu u nás opravdu populární Space DJz, tedy Ben Long a Jamie Bissmire (o kterém vám z vlastní zkušenosti mohu říci, že to je extra kalič i bavič v jedné osobě). Tito dva si připravili extra set ze čtyř gramců a dvou mixáků a nutno říci, že to byl nářez se vším všudy. Ben se plně soustředil na hraní, kdežto Jamie neztratil ani okamžik, aby mohl zamávat svou pravačkou rozdováděnému davu. Únava si však na mě vybrala svou daň a tak jsem si šel na chvíli dáchnout do auta (z čehož se vyklubal regulérní spánek, kvůli němuž jsem propásl vystoupení Iana Voida, na kterého jsem se tolik těšil). Po probuzení jsem si uvědomil, že pro mě SOL vlastně skončilo a bylo mi z toho trochu smutno, na druhou stranu, tolik kvalitní muziky na jednom místě za jeden večer zase dlouho neuslyším. Všude kolem areálu se trousili skupinky odcházejících, kteří mžourali do zářícího sluníčka. Vypadalo to na daší krásný den...

Na závěr si dopřeji mnou tolik oblíbené zhodnocení. Letošní Summer of Love mě dostal. Areál nebyl zcela zaplněn, což umožňovalo pohodlný pohyb bez zbytečných mačkanic, počasí vyšlo na jedničku (což byla po nedávných povodních pro mnohé obrovská úleva), organizace byla dle mého názoru naprosto v pohodě (i když absence Hypnotix na hlavním flooru nikoho nepotěšila - viz. tisková zpráva na www.summeroflove.cz), doprovodný program byl více než pestrý ale hlavně - brilantní obsazení a pestrost hudebních žánrů dělá ze SOL festival s velkým "F". Doufám, že příští rok na nás čeká opět mnoho příjemných překvapení a že se na tom samém (či jiném?) místě v roce 2003 znovu sejdeme. Já se budu rozhodně těšit.