Report ze Smíchoff Summer od Romana

Během kterékoliv obyčejné soboty projede denně ulicí Svornosti v Praze na Smíchově tisíce aut, je to také dopravní tepna. Ne však v sobotu 13. září. V polovině této ulice vyrostly kovové zátarasy a namísto aut zde proudili lidé. A také tisíce, vždyť ten letošní ročník překonal návštěvnost z loňska a ve vůni kvasnic se prostorem smíchovského pivovaru pohybovalo na osm a půl tisíce návštěvníků. A důvodem, krom faktu možnosti rozloučit se s letní festivalovou sezonou, byl jistě i ten, že lístek stál příjemných 250 korun na místě. Možná namítnete, že server Techno.cz je o elektronické muzice, tak co tady píšu o kvílejících kytarách a line-upu spíše neelektronických kapel. Jenže proč by ne. Současná hudba se natolik prolíná, že pop-rockové kapely používají na svých koncertech gramofony, stejně tak jako elektronické kapely buší do kytar o stošest. A krom toho na tomto festivalu byla i stage patřící United Music a dva headlineři, kteří se proslavili hlavně na poli elektronické hudby. Prostě multikulturní fesťák, kde byly k vidění lidé od čtyř do sta let, zarostlí rockeři stejně jako vystajlovaní clubbeři, singles, páry, ale i již početné rodiny. A tak to má být.

United Music Lounge

Nebylo na tom až tak nic divného, že fesťák otevíral své brány již v brzkém odpoledni, netradiční byl ale jeho konec již v deset večer. Holt městská vyhláška o nerušení nočního klidu je neúprosná a tak pohodlí takřka svézt se až do víru dění  městskou hromadnou dopravou střídal nepohodlný a hlavně neúprosný konec akce, kdy atmosféra teprve šla do gradující fáze. Přijít včas se tedy vyplatilo. Hadem lidí před vstupem jste se vlnili dobrých dvacet minut a ani ukryté stagee mezi domy pivovarského komplexu taktéž nedovolily zvukům koncertů doputovat až k vám, takže obrnit se větší dávkou trpělivosti bylo potřeba. Jakmile jste se ale dostali dovnitř, vůně klobás a zlatavého moku vás musela naladit na tu správnou notu. A pokud se mezi vámi našli i tací, kteří těmto dvěma hlavním lákadlům na festivalu neholdují, i pro vás zde byly alternativy. Co ovšem předcházelo každému naplnění břichu, či svlažení rtů, byla neúprosná fronta před každým z mnoha stánků, ať už nabízel cokoliv. Situace se zlepšila až dvě hodiny před koncem festivalu.

Hudba byla ale to, za čím přišla nejspíš většina lidí a na výběr měla z dvou hlavních pódií. Line-up se na nich šikovně střídal tak, že když skončil koncert na jedné stagei, právě začínal na té druhé, a tak jste nemuseli přijít vlastně o žádnou kapelu. Já zastihl právě končící kapelu Sunshine na hlavní ze dvou stageí. Ta byla krásně velká, dobře umístěná, lidí se sem vešla fůra, ale největší nevýhodou, a pro mě i odrazujícím faktem po většinu slunečného odpoledne bylo, že byla postavena přesně tak, aby vám pomalu zapadající Slunce svítilo přesně do očí. Kdo neměl sluneční brýle, trpěl a své oblíbené kapely viděl maximálně přes své mžourající oči. Tady by se hodila nějaká ta videoprojekce i po stranách areálu, ale tohle byla prostě nečekaná souhra náhod, i když vlastně očekávat se dala. Naštěstí program této stagee mě nalákal zpět, až když Slunce bylo dávno za vysokými baráky, takže honem na druhé pódium, kde Slunce příjemně hřálo do boku a výhled na pódium byl krásně čistý. Po koncertu kapely Temperamento nastoupila šestice 100°. Ta mě, i jako čistě elektronického fandu, náramně bavila. Kluci si hraní užívali a vlastně nabídli i pro mě elektronickou show a to, když v jedné ze skladeb jeden z jejich členů živě scratchoval na gramofon. Energická muzika měla na to vytvořit pořádnou atmošku, ale zůstalo bohužel jen u zvednutých rukou v prvních několika řadách pod pódiem. Vůbec atmosféra i při tolika tisících návštěvníků často skomírala, lidé jen stáli, jakoby se jim nechtělo pařit za bílého dne. 100° se mimo jiné pochlubili, že jejich singl "Cream" má šanci dostat se do vysílání MTV, tak jim držme palce.

Skyline po nutné technické přestávce v plné sestavě a se stále ještě "novou" zpěvačkou, která, jak jsme se dozvěděli od "moderátora" tohoto pódia, zapříčinila hudební přestup tohoto roku. Z Gaia Mesiah do Skyline přišla zpěvačka Marka Rybin a nahradila tak Jitku Charvátovou, která byla u publika poměrně dosti oblíbena. Já novou sestavu Skyline slyšel na tomto festivalu poprvé a tak byť se již vyjádřili mnozí, i já přidám svou trochou do mlýna. Osobně musím říct, že obě zpěvačky měli svůj styl a dávali hudbě Skyline trochu jinačí podobu. U Jitky se mi mnohem více líbila barva hlasu, Marka zase dodává Skyline mnohem výbušnější náboj, nejen svým řáděním na pódiu, ale i barvou hlasu, která rozhodně nedává zapomenout, z jakéže kapely to vlastně přišla. Jejich koncert měl opravdu náboj a atmosféra při nich vyskočila neuvěřitelně nahoru. Po hudební stránce si už ale tolik nepomlaskávám. Hrály se hlavně nové věci z posledních alb a jejich tendence má dle mého spíše sestupný charakter. Show ale umějí udělat pořádnou a je fajn, že elektronickou hudbu, byť čím dál tím více ovlivněnou kytarami, dostávají i na místa, kde se donedávna s touto hudbou příliš nepočítalo.

Na Tatabojs byl konečně na hlavní stagei dobrý výhled, kterému nebránily žádné paprsky Slunce. Zároveň s tím se ale podstatněji ochladilo, takže rozhýbat se bylo potřeba. "Tatáči" se svěřili, že právě tento koncert uzavírá jejich letní festivalovou sezonu a že je na delší dobu poslední, proto si ho chtěli náramně užit. A neskutečná masa fanoušků jim myslím dělala dobře. Hrály se ty nejoblíbenější věci z jejich diskografie z alb Biorytmy, Nanoalbum či zatím posledního Kluci kde ste? Mně samozřejmě udělala velikou radost opět zařazená, a z jejich tvorby pro mě ta úplně nejlepší, "Attention_Aux_Hommes!"

Dohled

Tím nejlepším zážitkem pro mě, nejen z hudebního hlediska, ale i z atmosféry na místě, se stal koncert formace N.O.H.A. Český rodák a zakladatel Noise Of Human Art, Filip Noha, si k sobě prostě uměl najít muzikanty a ty dělají poctivou a konečně i ryze elektronickou muziku. Samozřejmě s nejrůznějšími vlivy jako jazz, španělská muzika, balkánská, funk... Spolu se základem drum´n´bassového či breakbeatového rytmu je to ale neskutečně horká kombinace a konečně se roztančili i zadní řady a nejen kotel vpředu. Jak MC Chevy poznamenal, Česko mají tihle hudebníci, pocházející každý z jiného kouta světa, moc rádi a cítí se tu jako doma. Zazněly všechny jejich velké hity pocházející hlavně z jejich dvou posledních desek Next Plateau a Dive In Your Life. Jediná vada na jejich brilantním koncertu byla, že vlastně téměř stejný koncert jste mohli slyšet i loni, pokud jste si je našli v programu. Já je například slyšel v květnu v Lucerna Music Baru, ale byli tu i v listopadu. Zazněla však i nová věc z teprve chystané, zatím bezejmenné desky a mohu vám říct, že jestli celá deska bude jako tahle skladba, máme se na co těšit. N.O.H.A. má očividně v zásobě ještě spoustu chytlavých a originálních hitů.

Festival uzavírala slavná kapela Dreadzone, která umě míchá reggae a dub se vším možným: rovné beaty, breaky, klidně i s jinými skladbami a nebylo asi ani překvapením, že na paškál si vzali, stejně jako kde kdo, "Out Of Space" od The Prodigy. Přestože lidé z areálu houfně odcházeli již po koncertu Noise Of Human Art, na Dreadzone bylo stále narvané celé prostranství pivovaru. Příznivci jejich zvuku si tak určitě přišli na své. Já se mezi ně bohužel až tolik nepočítám.

Dreadzone

Loni touto dobou, tedy těsně před desátou večerní se mnoho lidí mohlo přesunout do klubu Retro Music Hall a pokračovat v rytmech převážně trance music na after party. Letos žádná taková nebyla a tak příznivci tanečních beatů museli dát zavděk pouze miniaturní stage, nebo spíš možná "prezentaci" agentury United Music. Její mini stan oděn do bílého nabízel sety od Elite, Bély En, Tripmaina, Martina Franka či Migella a pár lidí si u jejich stanu i zatancovalo. Nicméně velmi slabý soundsystem spolehlivě přehlučela druhá hlavní stage kdykoliv se na ní odehrával nějaký koncert. Navštívit jsem už nestačil ani 4. pódium, určené hlavně pro děti, kde byly různé skákací atrakce a houpačky a v malém stanu se odehrávaly různé divadelní představení, ale i koncerty, nebo dokonce DJ set v podání Mardoshy z Tata Bojs.

Tripmain a Béla

Druhý ročník festivalu Smíchoff Summer zaslouží pochvalu, koncerty se povedly, organizace byla prvotřídní a náročnému návštěvníkovi nemohlo chybět snad vůbec nic. Mně jen chyběla trochu rozjetější atmosféra a pořád nemohu přijít na to, kam se ztratila. Vždyť báječné počasí, různorodá hudba a nejoblíbenější český nápoj, co víc bychom už chtěli! Tak možná za rok se polepšíme a předvedeme, že pařit umíme minimálně stejně dobře, jako pít onen zlatavý mok.

PS: 0,4 ležák za dvě pětky, stejně tak půl litr světlého :)