Report z koncertu Pendulum od Myclicka

Dramec táhne. Neustále!

Zaparkovaný autobus s cizí espézetkou je před klubem Roxy právě teď na podzim k vidění poměrně často. Pomalu by se mohl Dopravní podnik hlavního města Prahy inspirovat a udělat tu konečnou. Nejeden hudební fanoušek by ji ocenil! :) O tom, že tentokrát to bude ještě o něco větší než obvykle a nepůjde o koncert jen tak ledajaký, svědčila i jeho milá společnost z obou stran. Vpředu naftový agregát, vzadu dlouhatánský kamión. S čímpak se asi v pondělí vytasí Tricky? Udělá si klub příště rezervačku rovnou až k divadlu? Tak kolik nás tu bude pod jednou střechou? Určitě ne tolik jako při kralování High Contrasta, zvlášť, když jsem tak dlouho kolem sebe neslýchal nic jiného, než že to s tou cenou takhle měsíc před Vánoci přepískli... Oni tedy používali trochu jiné slovíčko, ale přeci jen jsem slušný hoch, že? :) A realita všedního dne? Všedního dne s datem 18. listopadu? Mumraj, kam se jen člověk podívá! Tak pomalu postupující fronta na šatnu, další na mobilní pípu s pivem, k hornímu baru se přes ty přihlížející už pomalu nedá dostat a tam dole? Mraveniště, v němž leze jeden přes druhého a už teď je mokrý jako myška...

"Odlož pivko a dej si čokoládku!"

Bude to bitva o každý centimetr, o každý hektolitr vzduchu, ale dámy v tričkách s logem čokoládové tyčinky, tím samým jako na cedulích visících z balkónu, jenom zářily! Děti jako vděčná cílovka už nefrčí a tak se zřejmě hledá i mezi milovníky kytar a všeho zlomeného. Inu doba je zlá a marketingoví specialisté to nemají jednoduché, ale představa, jak rocker odloží nedopité pivo a s chutí se zakousne do lepivé čokolády, mě docela rozesmála – asi nějak takhle. :) Odkud vlastně hraje ta muzika a kdo ji vlastně pouští? Na pódiu nebyl už ani centimetr volného místa a co jich dva gramce, mixák, odposlech a jeden DJ zabere! Takže CD od zvukaře s umíchaným setem? Ne, tohle byla nouzová situace a při té DJ vyfasuje prostor, který obvykle patří mistrům vizualizací, tedy levý balkón, na němž si právě Philip TBC svá sluchátka vymotával z dreadů. To napětí se přitom už teď dalo téměř ukrojit. Úplně stačilo, aby do pravého rohu pódia přinesl technik kytaru a dočkal se obrovské vlny ovací, na něž bude pěkně dlouho vzpomínat... Teprve deset minut po osmé zajela přenoska do odpočívacího prostoru jedné ze dvou stejných Filipových desek a sál se ponořil do ticha, které rušilo jen štěbetání o všem možném.

It was so nice, so fu*king atmosphere!

Jakmile pohasla světla v sále, vzedmula se obrovská vlna nadšení a jen co se trochu utišila, táhlé fanfáry jejich intra upozornily na již brzký nástup na scénu. Kopák jejich bicích tu žhnul, jako by ho někdo omylem zapálil a jen co se v té tmě pohnulo několik postav, aby byla dopředu domluvená místa zabrána, spustil se takový jekot, že podobný jsem zahlédl snad jen v televizi na nějakém fotbalovém zápase. Vážně si nepamatuji, kdy naposledy řvalo takové množství hrdel současně! Kde se to v nich jen bere? Zdá se, že už velmi dlouho tu na ně čekají a emoce teď nutně musely z těla ven, bylo to prostě silnější... Jen co se fanoušci trochu uklidnili, zařval teď pro změnu MC Verse jako na lesy: "Good Evening Prague!" a ječelo se nanovo. Už tehdy jsem si povšiml, že slůvko fu*king on užívá naprosto přirozeně a ještě za něj dostává pochvalu od nažhaveného publika, které teď v těch prvních řadách zavlažovalo čtyřiadvacet barevných reflektorů PAR z rampy nahoře. Skladba Showdown vše odstartovala a Verse začal skákat metr do výšky, když zrovna nehartusil do svého majku a chvíli nato skočil na další dva reproduktory, které byly umístěny přímo ve středu parketu těsně pod pódiem, aby tu jejich muziku hrnuly doslova pod tlakem. Vydržely – zřejmě je nepoužívá poprvé!

Kdy jste na parketu naposledy viděli příbojové vlny?

To druhá Fasten Your Seatbelt konečně přinesla odpověď na otázku, co za převratné technické vynálezy pokrylo celou zadní stěnu pódia... Původně jsem odhadoval spíše posilu zvukového aparátu, ale posílen byl světelný park. I přesto, že hned v úvodu světla řádně oslepovala, teď promluvily LED diody v celé své kráse pěti sloupců a několika řad. Byly spolu propojené a tak mohly jednotlivé body plynule pulzovat zprava doleva a velmi rychle měnit barvy do odstínu, který vás právě napadl. Tak teď už jsem opravdu nevěděl, kam s očima těkat dříve! A myslíte si, že se někdo obtěžoval zapínáním těch bezpečnostních pásů? Kdepak, byli jako utržení z řetězu, jako divá zvěř a já přitom tak zoufale často zažívám koncerty, v nichž se všichni hýbou ze strany na stranu maximálně tak do páté řady... Od té šesté dál už se jen povinně stojí se založenýma rukama. :) A tady? Tady byli všichni kámoši a každé šlápnutí na toho druhého, každý ten loket do slabin a polití pivem se tolerovalo – "přijeli přece Pendulum a to za nějakou tu modřinu stojí, kámo!"

Nejvytíženější člen projektu? Jednoznačně Rob Swire!

MC Verse byl skutečně profík a zřejmě tolik asistencí u DJských setů ho naučilo, jak správně komunikovat s davem. Když měl pocit, že mu díky tomu obrovskému vedru omdlévají před očima, stačilo do mikrofonu zahulákat ty osvědčené hlášky typu: "Somebody Scream či Gimme The Fu*kin´Noise!" a už zase se ti pod ním rozeřvali. A když o něco méně než očekával, jednoduše si tam pro ně došel. :) Pár stisknutých pravic, plácání po zádech a zase řev za tenhle odvážný skok! Přesto byl pro mě hrdinou večera především Rob Swire. To on zvládal hrát na kytaru, odbíhat do svého klávesového kutlochu a na jednom dopředu nakloněném mazlíkovi mačkat všechny ty výrazné a Pendulum tak dobře prodávající melodické party. Snad jen ten jeho zpěv mě poněkud tahal za uši. Tohle rozhodně nic originálního nebylo – vždyť takhle zní zpěváci všech těch současných emo kapel, které na nás tak ublíženě zní ze všech stran a ještě si přitom stihnou vytrhat pár žilek. Tohle bylo takové, takové... Moc holčičí, moc na city a to mi k té drsné produkci, s níž se tak úspěšně prezentují, příliš nepasuje. Ve dvou případech však mohl Verse odpočívat a nevyvíjet vůbec žádnou aktivitu! Vždyť klip ke Slam už vám určitě někdo poslal do mailu (třeba jen  s předmětem LOL) a Prodigy už dneska zná také každý... Škoda, že se při Voodoo People ze zákulisí nevynořil také Liam Howlett a nedal si tuhle pecku s nimi.

"Fakt bychom si nemohli poslechnou toho Mystifa? Prosím..."

Už zase ječeli, jako když je na nože berou a pokud si Pendulum nepořídili záznam z tohoto večírku, docela prohloupili – takovouhle atmosféru rozhodně nemohou zažívat každý den! Ta také zapříčinila, že přivolat si je před tři čtvrtě na deset zpět, nebylo vůbec těžké. MC Verse představil každého z muzikantů tak, že následný potlesk mu téměř oznamoval vstup do Síně slávy, pak nás ještě chvilku bavili a náhle se rozsvítila světla, která se tu po desáté rozhodně nezhasínají... Když to ticho trvalo dobrých patnáct minut, došlo vám, že avizovaný DJ Mystif už se ke gramofonům nedostane. Proč proboha? Značně nevybíravým způsobem tu byli rozjímající návštěvníci železnými zábranami postupně vytlačováni ze sálu, aby se udělalo místo pro balení toho množství techniky pohromadě. Pouhý den po vzpomínání na to, co se tehdy stalo na Národní třídě a na Albertově? To nevypadalo vůbec dobře. :( Že by tuhle australskou partu čekala ještě nějaká afterparty u našich sousedů a proto tolik spěchali? Těžko říci, třeba hrozilo odtažení kamiónu na záchytné parkoviště, kdo ví? Až příliš rychle se člověk vrátil do té uspěchané reality, díky tedy za tohle nakopnutí – hlavně všechno rychle a hned! A hlavně žádné zdržování...

Video: Pendulum – Intro/Showdown (Live @ Roxy)

foto: MHD mhd@techno.cz, Tomáš Martínek info@tomasmartinek.cz 

video: MikeeNemeth