Report z Entrance od Mar-Gec-Al

Do klubu jsem dorazil s přáteli až kolem půl dvanácté, kdy se prostory již začaly pomalu plnit lidmi. Fronta u šaten naštěstí nebyla a tak jsem se mohl rovnou vydat obhlédnout, zda se zde něco změnilo... Hned jsem poznal, že je jinak uspořádán světelný park a namontován silný zelený laser. Čeho jsem si však všiml až během Mennova setu bylo, že laser byl parádně nastaven (a pořádně silný) a nad taneční plochou visela konstrukce se zrcátky, která odrážela paprsky na zrcadla scanů a jiná zrcátka, takže výsledný dojem byl, jako by tam nebyl laser jen jeden, ale alespoň tři. Na této párty bylo vidět, že i s málem techniky jde udělat téměř zázraky.:) Za tohle jednoznačně plus. Příjemná změna oproti jiným akcím, kde laser je jen tak... prostě se pronajme, nenastaví a nechá se jet automaticky jen podle přednastavených maker.

Ale dosti bylo techniky, taneční párty je hlavně o hudbě a o té také teď budu psát. Jak jsem již naznačil, příšel jsem docela pozdě a tak jsem slyšel asi jen půl hodiny ze setu Crossryders, kteří mě ale nedokázali nijak zaujmout. Pořád breakdowny, až na jeden zajímavější proggy track, který ale byl jen světlem na konci tunelu, jehož stěny obklopovala nuda složená z breakdownu, následného „nájezdu“ a dalšího breakdownu a tak dále a tak dále. Přesně to, co na trancu všichni kritizují a proč je tento styl považován za trapný... Holt, jak jsem nedávno četl:“Trance je mrtev, Ferry Corsten ho zabil.“ Akorát si nemyslím, že Ferry Corsten, ale Armin van Buren se svými podobnými zpívánkami... Holt Crossryders jsou jedni z těch, kteří mi stylově nesedí, i když mám trance rád.

Michael C mě naopak lehounce potěšil - hrál mnohem živěji a docela dost pecek nejen loňského roku. Akorát nevím, zda jsem byl již lehce přiopit, nebo jestli opravdu hrál tu svou druhou hodinku (po Mennovi) mnohem svižněji, než tu první. Každopádně zahrál tak, jak si ho pamatuju, nijak nepřekvapil, nijak nezklamal, ale hrál tanečně a to je to hlavní. Během Michaelova setu jsem chvilkama odbíhal si pokecat s TinTinem, který hrál v Chilloutu a tam jsem se také přistihl, jak si poklapávám do rytmu... Byl to takovej našláplejší, příjemný progressívek, takže slovo chillout není tak úplně na místě.

 
Menno de Jong

Nástup Menno de Jonga jsem zmeškal, protože jsem čekal frontu na záchodě (ano, fronta i na pánském záchodě), což mě zarazilo, protože klub byl plný tak maximálně ze dvou třetin. Menno hrál prostě libově, jako vždycky. Stejně jako mě dokázal roztancovat po ránu na Summer of Love, tak mě dostal i tady a já si užíval ten dvouhodinový festival elektronické hudby, kdy došlo jen asi na dva tracky, které mi vyloženě nesedly. Tenhle dlouhán prostě umí a dokazuje mi to vždy, kdy si ho zajdu poslechnout...
 
Úplně na konec se na line-upu schovalo nenápadné jméno Thomas Coastline. Nic mi až do včerejška neříkalo, ale i přestože jsem ho slyšel jen slabou půlhodinku, tak svým zvukem mé uši upoutal a určitě bude stát za to si o něm něco zjistit. Bohužel jsem ale opravdu byl unavený a utancované nohy si vyžádaly odpočinek v chilloutu a „pozdní“ ranní hodina mi napověděla, že je čas jít domů.

+ line-up
+ světla, laser, zvuk
+ dobrá atmosféra, minimální fronty na barech
- fronty na pánských záchodech

PS: Menno mi v soukromém rozhovoru po jeho hraní také řekl, že chystá novou pecku ve spolupráci s Leonem Bolierem a že ji máme očekávat během pár měsíců, takže všichni, kdo tyhle dva „žerou“, se můžou těšit na libovej single.