Orion Hall

Ve středu se na Brno opět zaměřila pozornost kluberů z celé republiky - vždyť Orion Hall je párty, kterou zkrátka nelze ignorovat. Stovky mladých i starších příznivců tvrdých beatů se již od brzského odpoledne trousily k areálu výstaviště, kde se mělo vše odehrát.

Hodně diskutovaný line-up se ukázal být ještě lepším, než se zdálo a hodně pesimistických brblalů muselo svůj názor zpětně přehodnotit. Hlavním tahounem celého megafestivalu se stal dozajista Anthony Child aka Surgeon, který všem předvedl, proč je po zásluze řazen mezi top světové producenty. Krom něj se před domácím publikem blýskli i notoricky známý pokérovanec Oscar Mulero či vyznavač nekompromisního live-soundu - Christian Wunsch. Svoji premiéru si zde odbyl i Peter Sliwinski, který vystupuje pod pseudonymem Echoplex. Tento Kanaďan polského původu předvedl rovněž velmi originalní live-set, kterým jistě mnohé velmi příjemně překvapil.

Naprosto geniálním se ukázal být druhý, minimalový stage, který byl řešen lépe než posledně a bylo zde možné v klidu posedět a nadýchat se notně čerstvějšího vzduchu než na hlavním pódiu. Zde si mohli případní zájemci vychutnat například exotické vystoupení jihoafrického producenta Alana Abrahamse který si říká Portable a kdo si dovolil o půlnoci alespoň na chvíli opustit hlavní stage a poslechnout si ho, rozhodně nelitoval. Krom těchto hlavních tahounů si na Orionu zahrála i spousta českých i slovenských DJs, kteří si mohli hrdě vychutnat vystoupení před tak obrovským publikem.

Již standardem na akcích tohoto typu je velké množství doprovodných akcí a nejinak tomu bylo i tentokrát. Asi nejočekávanější záležitostí byl sound na obou pódiích. Nutno říci - byl opravdu výborný, krystalicky čistý a hlavně velmi ale velmi hlasitý. Kdo stál přímo u beden musel být buď šílený nebo hluchý protože ozvučení bylo až neuvěřitelně silné, kluberům v prvních liniích doslova vlály oblečky přesně v rytmu úderných beatů.

Výzdoba i dekorace mě trošku zklamaly, čekal jsem propracovanější motivy, tentokrát to bylo vše jakoby nedotažené. Hlavní kruhové projekční plátno však již patřilo k tomu lepšímu, rovněž světelná show byla poměrně na úrovni, vzhledem k provařenosti akce bych ale světelný park čekal mnohem silnější. Vychvalovaný super laser mě taky příliš nepřesvědčil o své jedinečnosti, ale zkrátka tu byl a to se počítá.

Pro nákupuchtivé zde byly připraveny nejrůznější stánky s hadérkami i pochutinami (grilované maso po ránu opravdu bodne), dobře zásobené bary se zaručeně vypečenými cenami :) a kdo si chtěl užít trochu té kolotočářské zábavy, mohl se jít povozit v simulátoru Twister, který s člověkem dokáže opravdu pořádně zatřást. Asi nejpříjemněji bylo po celou dobu akce venku mezi oběma pavilony, kde na lavičkách či na schodech posedávaly stovky lidí, užívajíc si lehký večerní vánek.

Protože stihnout veškerou hudební produkci je prostě nemožné, musel si každý vybrat, co ho zajímá a pak jednoduše přebíhat mezi pavilony (mnoho lidí stejně dupalo od začátku až do konce pouze na hlavním stagei). Já jsem přišel kolem jedenácté hodiny a prozkoumání celého areálu trvalo poměrně dlouhou dobu - v mezičasech jsem stihl vyslechnout několik fragmentů ze setů Petra Sliwinskiho či domácího Alepha a musím říct - na obou pódiích se mi moc líbilo.

Poté, co začal horkokrevný Mulero řezat první fošny jsem se vydal do klidnějších minimalových vod a vyslechl si celé hodinové live vystoupení Alana Abramse, které mě nadchlo. Jeho pojetí techna bylo velice originální, temné, plné mnoha ozvěn, echo efektů a replikovaných samplů, místy pěkně pomalé a propracované a místy zase chytlavé, úderné, plné činelů a rytmů.

Po tomto skvělém zážitku jsem se rychle odebral na hlavní stage, kde jsem vychutnal druhou polovinu Mulerova setu a že to byla trošku jiná káva snad není potřeba zdůrazňovat. Oscarův set byl prudký, agresivní, dynamický, precizně namixovaný, no prostě takový jaký ho lidé chtěli mít. Ve dvě hodiny španěla vystřídal jeho krajan Christian Wunsch a rozjel svůj live set - opět pěkně hutný, tak jak jsme u něj zvyklí a atmosféra šla ještě nahoru, Wunsch prostě nezklamal a výborně připravil půdu pro samotného Surgeona. Ten nastoupil poněkud zvláštně a prvních asi 20 minut jeho setu bylo pro mě spíš zklamáním. Anthony však nehraje stejným stylem příliš dlouho a tak jsem si posléze i já přišel na své, když jeho vystoupení nabralo ty správné obrátky. Nálada byla skvělá - Surgeon předvedl jízdu, která se sluší pro muže jeho formátu a potvrdil svou vynikající pověst. Po něm nastoupilo již jen duo Ginger & Daho, které mělo celý Orion slavnostně uzavřít. To byla vhodná chvilka k rozloučení s přáteli a poslednímu zastavení na minimalovém stagei, kde bylo už celkem mrtvo.

Cestou od pavilonu potkávám skupinky lidí, které se snaží proniknout dovnitř bez placení alespoň na těch posledních několik desítek minut. Bohužel mají smůlu - ochranka je stále čilá. Snad příště.

Co říci závěrem? Orion se povedl ale to už asi jinak nebude, tomuto projektu se většina chyb rychle odpouští a zůstává jen to pozitivní. To hlavní - hudba, ta však byla bez debat na jedničku, řádná porce kvalitního řemeslného techna musela uspokojit nejednoho fajnšmekra. Snad to bude příště obdobné. Zbytečně to dále rozpitvávat, myslím, nemá cenu, pro mnoho lidí je to opět akce roku a pro ty ostatní minimálně další vydařený Orion Hall. Osobně upřednostňuji raději klubovou atmosféru neboť davové šílenství v nudné obří hale s několika tisícovkami lidí mi nepřijde jako to pravé ořechové. Kde jinde ale uslyšíte taková jména pohromadě v jeden večer? V malém klubu asi dost těžko takže kdo jde za hudbou, ten si cestičku na příští Orion pravděpodobně stejně najde takže - co řešit? Příště nashledanou.