Report ze Svojšic od Pava

Na začátek jen řeknu, že to byly moje první „Svojšky“ a že moc děkuji přírodním silám za výborné počasí a všem lidem, kteří si našli cestu do tohoto amfiteátru a pomohli tak vytvořit velmi silný a pozitivní dojem.

Po té, co jsem si kolem Čáslavi zahrál na šampionát vozů WRC, jsem po několika desítkách kilometrů objížděk nakonec vcelku včas dorazil do Svojšic. Já vím, jsem věčná rypna a kritik, ale myslím, že k profesionální organizaci čehokoli patří i stručná informace o nejvhodnější cestě ze základních směrů. Ale což, bylo hezky, příroda je na Pardubicku malebná a nikdo a nic zásadního mi neuniklo. :o)

Vstup do areálu byl jednoduše a funkčně postaven a klidný. V tu hodinu se stejnak ještě nedal očekávat nápor a fronty. Na main stage diktoval Lord Space. Možná byl až moc taneční. Jsem zastáncem spíše pravidla, kdy první DJ musí svým projevem lidi přitáhnout k sobě hlavně zajímavým a spíše poslechovým setem. Lord Space je chlapík stále usměvavý a tak trochu živelný. To je i hlavní doménou jeho vystoupení. Aktivní a velmi kreativní mix. Silné beaty a ostrý řezavý zvuk. Bohužel mi scházelo trocha nápadu a celkového konceptu. Lord Space je výborný bavič, nicméně mě jeho set spíše trochu uhnal než připravil a zahřál pro další vystoupení.

Dalším, kdo vstoupil za kvalitní technické zázemí, kterým Svojšice disponovaly pro své DJs a performery, byl hlavní organizační polovina Džejár. Džejárova technika se za poslední dobu hodně zlepšila a především se stal opravdu „jistým“ Djem. Předešlé vystoupení utnul do ticha, za což sklidil nejen on, ale i Lord Space od velmi příjemně zaplňujícího se údolíčka potlesk. Čekal jsem, že Džejár tempo trochu zklidní. V prvních 15ti minutách se tak nestalo. Hutné a rozlámané beaty, zkreslené plochy a spousta zdeformovaných zvuků. Ano, to je Džejár. :o) Jak by sám o sobě nejspíše řekl… byl na začátku svého vystoupení „nekompromisní“. Po tomto energickém výbuchu následovaly tracky především vyklidněné, se spoustou ploch. Je zbytečné jmenovat některé ze zásadních producentů, kterým se Džejár věnoval. Každý máme trochu jiný vkus a je to vlastně jedno. :o)

Matrix patří ke skupince DJs, kteří nad mixem pracují především hlavou. S chladnou přesností rozvíjel svůj set k naprosté mentální dokonalosti. Na počátku sice kotel před pódiem spíše stál, ale během několika minut si jeho náklonnost talentovaný producent Matrix získal zpět. Tuto část večera jsem si vychutnával z protějšího vršku, odkud mi teprve Matrixovo vystoupení spolu s atmosférou a světly dávalo plné uspokojení.

Agent jede! Jako lev v kleci přecházel Agent, jeden ze služebně nejstarších aktivních techno djs mladé české scény, před svým premiérovým LIVE vystoupením. Není lehké, přestat se soustředit na udržení bezproblémového chodu festivalu. Agent začal z CD. Stařičkým návodem na „zapojení reproduktorů“. :o) Tenhle návod jsem pravidelně slýchával od děčínského guru/Dj/promotéra a „šíleného“ grafika Sarc’o’Fucqua. Nevěřil jsem vlastním uším, když jsem z masivního aparátu zaslechl tento strojový hlas znovu. Agent se pomalu začal se svým zvukem vkrádat do tohoto intra a se správným a přesným načasováním přidával jednotlivé komponenty skladby. Ti, kteří znají doposud vydanou produkci Agenta, byli jistě překvapeni rovným beatem a dobře čitelnou plochou. Agent Live diktoval jak o život. Lidé pozitivně reagovali na sebemenší změnu a odměňovali Agenta jásáním. To už ale Agent, pohledem fixovaný k notebooku, pařil. Nervozita z něj spadla během několika minut.

První ze zahraničních akvizic Svojšic byl švédský DJ/producent Henrik B, který jak tomu bývá neotřesitelným pravidlem u severských chlapíků ihned spustil ze 3 gramofonů. Byl strojově přesný, energický, rovný a přehledný. Jeho vystoupení mě osobně moc neoslovilo. Henrik B je svým kvalitním projevem nesmazatelně přiřazen k takovým jako jsou Adam Beyer, Cari Lakebusch, Joel Mull nebo třeba Johan Bacto. Zaapeluji na promotéry, kteří jistě již pomalu plánují na příští rok a doporučím znovu do Čech (na Moravě již hrál a v Liberci to nedopadlo dobře) dovézt sice nejméně známého, ale rozhodně nejagresivnějšího švédského producenta Staffana Ehrlina aka Slobodana, který si místo po boku těchto veličin zaslouží.

Jochen Paap aka Speedy J. Ikona a žijící legenda světové taneční kultury. Hlavní tahoun letošních Svojšek. Přijel presentovat především osobitý zvuk jeho posledního alba Loudbox. Začal impozantně. Do davu z pódia chrlil spleť rozmanitých ploch, abstraktních zvuků a zmatených beatů. Hned bylo jasné, že zvukový extrémista Speedy J je z jiného světa (minimálně z Holandska :o))). Po tomto intru „narval“ do lidí beaty a rozhýbal je. To bylo však jedno z mála pozitiv, které jsem na tomto vystoupení zaznamenal. Speedy J byl sice stále velmi aktivní za mixem a všemi svými „krabičkami“, ale zvuk, který z nich dostával byl stále ten stejný. Přechody mezi jednotlivými „tanečními“ částmi oddělovala často velmi zvláštní a hůř stravitelná plocha. Často si pohrával v těchto pasážích s ovladačem rychlosti BPM. Paradoxem pro mě bylo to, že v přídavcích, které vznikly kvůli přípravě dua Loktibrada vs. Rumenige, zněl Speedy J mnohem vlídněji, tanečněji, energičtěji. Kdyby takto hrál celé vystoupení, byly by předešlé řádky o něčem jiném.

Loktibrada (Dalo) vs. Rumenige (Toky) live! Na tohle vystoupení jsem se těšil a byl zvědav, jak to jen technicky vyřeší. Během posledních 45 minut se motali kolem obřího mixpultu a bojovali s kabely jako o život. :o) Samotný název jejich vystoupení, tedy lépe řečeno pouze to „versus“ bylo tím nejzásadnějším. Jejich vystoupení vypadalo jako souboj dvou různých lidí s jedním notebookem, krabičkou a mixem. Tyto slovenské stálice pojali své vystoupení i z humorem, to když Dalo přišel v ohozu v duchu Loktibrada. :o) Tedy plnovous a salašnický klobúk. To Toky přišel aka Rumenige ve fotbalovém dresu (včetně trenýrek) s číslem třináct. Pan Loktibrada byl velmi stoický a přemýšlivý, kdežto „kopačka“ Rumenige buďto v profesorském postoji s rukama v drže za zády nebo v hektickém klátění se točil kolem Loktibrady. Na velkém mixu okupovala tato svérázná dvojce levý okraj a tísnila se na několika kanálech. Jejich vystoupení bylo energické, ale velmi nepřesné. Co mi paměť sahá, bylo to jejich první společné live vystoupení v Čechách. Je možné, že už společně řádili v bratislavském „Účku“, tady jim to však moc nešlo. Škoda.

Místo toho, na kterého jsem se těšil nejvíce přišlo hořké zklamání. Tajemný Japonec Hiroaki Iizuka nedorazil (na internetu neexistují o něm kromě několika Top10 žádná konkrétní fakta) . Tento talentovaný producent, který se svými pestrými EPs blýskl na Ruskinově Codě, americkém Majesty records, německém Müller records nebo spolu s naším Matrixem aka Fishguard na Vallerově Electracomu. Doufám jen, že se nejedná o nějakou smyšlenou osobu, pod kterou vydává Regis. :o) Nemá smysl se šťourat v tom, co bylo důvodem k jeho absenci nebo, zda-li měl promotér povinnost o této skutečnosti informovat návštěvníky. Nechci spekulovat… Myslím si ale, že pokud bylo známo již před začátkem akce, že se nepřiletí, měli promotéři minimálně opravit line-upy, na kterých byl uveden se začátkem v 5:00. Uvidíme, co na to oficiální zpráva, ale čuju čuju nefér jednání. Poz. Dan

Místo Iizuki nastoupil tedy jiný talent. Slovenský Boss sice již dlouho nic zásadního nevydal, jeho jméno se však zapsalo nesmazatelně do historie Knee´Deep nebo PVC. I tento mladý slovenský DJ přestoupil k technologii Final Scratch. Nic to však nezměnilo na jeho agresivním, rychlém a přesném mixu. Po půl hodině k němu přibyla posila v podobě Tokyho. Bosse často nazývali Tokyho následovníkem. Toky je však stále v plné síle a plný nápadů. Boss tedy trochu zapadá. „Pinčes“ těchto dvou agresivních DJs mi nepřipadal jako dobrý nápad, zvláště když se hrálo z jednoho FS, tedy jako by jeden DJ neměl desky své, ale hrabal by v kufru druhého a hledal, co tam ještě je. Stalo se tedy, že během hodiny jsme mohli slyšet několikrát tu samou skladbu. Nad ránem už to nebylo ani technicky čisté.

Krátce po 6 hodině ranní jsem vyhlížel posledního avizovaného pardubického Toma, který je již skoro rezidentem v L-ku. Čekání na změnu stylu jsem se v několika desítkách minut nedočkal a Toma ani v backstagei neviděl.

Svojšice však nebyli jen o hlavní scéně a nekompromisním technu. V areálu se nacházel ještě X-Mag tent s hracími konzolami GameCube a hodně pohodovou hudbou chill-outek v podání Petra Mikuláška a Lucky House tent, kde se house kupodivu moc nehrál. Zaznamenal jsem na začátku Tee Mika, který byl hodně ostrý a v průběhu večera ještě výborné a vysmáté UMerkura Sound Systém DJs Hecha a Mr.Pupitze, které doprovázel MC Vaant. Aiffel umí, ale již se nijak nevyvíjí a nepřekvapuje. Tady bych si dovolil nesouhlasit, minimálně ranní Aiffelovo hraní byl dost dobrý, stejně tak jako pro mě super set hradečáka DJ Funa.

Svojšice ve mně zanechaly velmi silný a pozitivní dojem. Kvalitní zvuk, výborná projekce, zajímavá světla, příjemná atmosféra a hodně lidí. Věřím, že to byl tedy úspěšný ročník nejen pro návštěvníky. Nejsilnějším zážitkem bylo bezesporu Agentovo živé vystoupení. Tiše doufám, že Agent překoná nechuť a veškeré peripetie s vydáváním a jeho počiny obohatí nejeden kufr nebo tašku. :o)

pav