REPORT

 

Orion Hall - report-nereport, pohádka-nepohádka

Orion Hall, pro někoho pojem tak silný, že je schopný udělat prakticky cokoliv, aby se tam dostal. Pro mě neznamenal do jisté doby prakticky nic, snad jen party, na které jsem nikdy nezavítal. To už je v současné době minulostí. Já tam byl, vše viděl, vše slyšel, vše cítil... OH mě inspirovala k sepsání následujícího článku, který se asi ani nedá nazvat reportem. Přesto si myslím, že stojí za to mu věnovat ten čas, kterého si tentokrát vyžaduje trochu více. Jde spíše o příběh dvou smyšlených postav, možná s reálnými jmény. Spoustu věcí kolem, jsem si také vymyslel, ovšem celé dílo je zkrz nazkrz prošpikováno skutečnými zážitky, myšlenkami, a doufám, že i pravdou. Tentokrát vzdávám speciální dík opravdu každému, kdo to přečte celé. Je to jen pro vás!

 

OH mě inspirovala k sepsání následujícího článku, který se asi ani nedá nazvat reportem. Přesto si myslím, že stojí za to mu věnovat ten čas, kterého si tentokrát vyžaduje trochu více. Jde spíše o příběh dvou smyšlených postav, možná s reálnými jmény. Spoustu věcí kolem, jsem si také vymyslel, ovšem celé dílo je zkrz nazkrz prošpikováno skutečnými zážitky, myšlenkami, a doufám, že i pravdou. Tentokrát vzdávám speciální dík opravdu každému, kdo to přečte celé. Je to jen pro vás!

Rozprávka vypráví o trampotách dvou mimozemšťanů žijících od svého útlého věku na planetě Zemi. Nevědí odkud původně jsou, něvědí, kde mají původní domov. Země je přijala za své a oni objevují svět takový jaký je, poznávají místní obyvatele a samozřejmě také jezdí, resp. začínají jezdit na párty.


Byla jednou jedna ORIONKA, ani malá ani velká - prostě největší, ani z perníku, ani trávou zarostlá a i když spíše hranatá, přesto z koulovatých ta nejvykoulovanější.

I dozvěděli se o ní dva dobří kamarádi a pokrevní bratři E.T. a EETEE. Neváhali ani vteřinu a rozhodli se Orionku vidět na vlastní oči. E.T. nemohl ani spát, tolik moc se těšil. Jeho velký skoro bráška ho utěšoval: "neboť vždyť již zítra vyrazíme. Malý E.T. pln myšlenek na následující "velký den" přeci jenom usnul.

Druhý den oba naráz vyskočili z pelechů a nečekaje na zahřmění, vyráží směrem k vzdálenému Brněnskému kraji v jehož samotném centru se veliká událost koná. Rozhodli se pro nejpohodlnější cestování proložené i příjemnou procházkou na čerstvém leč trochu studeném vzduchu. Míří směrem k hlavní cestě vedoucí kolem jejich rodné vesnice. EETEE, vědom si zodpovědnosti za mladšího kamaráda, nenechává nic náhodě a ve studeném počasí zastavuje během několika minut prvního dobrotivce. Ten je dováží do blízké Jihlavy, odkud už jenom krůček zbývá k rychlodráze do města Brněnského.

Štěstí jim přeje i zde a díky hodnému pánovi a jeho modré Astře dosahují za necelou hodinu a půl okrajových oblastí vysněného cíle. Menší a mladší z dvojice cestovatelů začíná být trochu roztřesený, vždyť to bude jeho první velká párty! Zkušený a zcestovalý partyman EETEE malého utěšuje: "neboj, uvidíš sám, že to bude dobré, jen co vstoupíme dovnitř."

Místem konání veliké Orionky je jako každý rok jeden ze stánků brněnské tržnice. Pro tento rok byl vybrán ten, co honosí se jménem, které začíná i končí velkým písmenem F. Neutajitelnou zajímavostí může být také pravda, že tvarem připomíná písmeno L. Co všechno se v něm tu noc odehraje, honí se v tu dobou oběma kamarádům.

Našim hrdinům nyní cesta k samotnému centru dění utíká snadno. Zvláště po návštěvě jedné z místních krčem, kde oba ochutnali číši s moc dobrou tekutou pochutinou, prý ji vaří až v Plzni, jemináčku, to je teprve dálka! Nic co se dá srovnávat s vzdáleností, která zbývá k prvnímu okusení výstavního stánku F. E a E právě kráčí k areálu, kde je nejdříve prohledávají stráže, kterým ochotně odevzdávají své čutory s vodou na cestu, a zároveň ochranka ozdobí jejich zápěstí slušivými náramky. EETEE, protože už se vyzná, dostává náramky dva, jeden růžový a druhý žlutý.

Dále jejich kroky směřují přímo k vytouženému objektu hlavně E.T.ho fantazie. Už z venčí na něho dýchá úžasnou atmosférou. Zkušenější z hrdinů přehlídne budouvu jen letmo a prohodí mimochodem: "MMM, prostě industriální účelově vybudovanej výdobytek moderní doby". E.T. ho sice nechápe, ale v tu dobu už je mu to jedno, protože vysněný moment se přiblížil na pouhé dva, tři metry. Už je od vstupu dělí jenom dva sice vcelku příjemní, ale přeci jen lehce  úchylní pánové s fetišistickými sklony na zavazadla. Nekompromisně ošahávají jejich torničky, které naštěstí zejí prázdnoutou. To se však už netýká dalších poutníků, kteří u vchodu musí nedobrovolně odevzdat své "přebytečné" nápoje a mnohaprocentní lektvary.

Ta chvíle konečně přišla! E a E stojí za branami. Ihned zamíří přímo do největší komnaty a rozhlíží se kolem sebe. Malý E.T. na chvíli úplně ztrácí hlas a jenom vzhlíží vzhůru na všechny ty svítící a blikající předměty. Celá dlouhá a obrovská místnost je lemována v řadě postavenými barevně zářícími sloupy, které dokonce snad mění barvu. V předu na ně pomrkává obří světelná pyramida, na které se mění obrázky. Občas zazní podivný skřípavý zvuk nebo tajemné dunění, vše vyzařuje ze záhadných "krabic" s nápisy E.A.W. poskládaných úplně vepředu. Velký mimozemšťan hned vysvětluje: "To jen kouzelníci zvaní Phase připravují své náčinní na hlavní obřad."

Po krátké procházce barevným světem a odbitím deváté hodiny večerní, tu najednou malý E.T. celý zcepení a úlekem se nemůže skoro pohnout. Úplně jak omráčen nemůže učinit krok, ba ani promluvit na svého staršího spoluputovníka. EETEE znalý místních poměrů moc dobře ví, co se děje: Párty začíná!!!. Za stolem s otáčejícími se předměty a pixlou plnou hejblátek vyskakuje příliš nezřetelná postava pouze s nápadnou holou plání tam kde obyčejně bývají vlasy. Celé představení osvětluje několik lamp odrážejících světlo pohyblivým zrcátkem - u nás tomu říkáme scany. Doplňuje je ještě mnoho menších nepohyblivých, zato o mnoho více atmosféričtější světýlek, žeby parky? Toliko a mnohem více bylo otázek a odpovědí shrnutých do předchozích vět. To poté, co se malý mimozemšťan konečně pookřál a mohl se opět hýbat. Příval beatů a zasmyčkovaných akordů byl pro něho takovým šokem, že se dostal do neočekávaného sice krátkokobého ale přesto až příliš překvapujícího imobilního tranzu.

Jako polit živou vodou, z malého E.T. se najednou stává zase čilý ufon a běží se na doporučení EETEE podívat na list papíru zavěšeném na jednom ze světelných sloupů. Zde si přečte: "KAAA..I..S.EE..R...Kaisersoze", vyhrkne. Najednou si uvědomí, že nedávno o takovém muži četl na internetu. S úsměvem se vrací ke kamarádovi a s nadšením mu hlásí, jakou že novinu se to dozvěděl. Oba se hned shodují, že poslouchat takovou parádu hned na začátku velké Orionky mnohonásobně předčí o někom takovém jenom číst. A opravdu, Kaisersoze v uších E.T. zní jako rozjetá lokomotiva s působivým, ale hodně vtipně zamaskovaným melodickým svištěním. Vítr jak se otírá o rozjetou mašinku jakoby zvedal cestujícím ruce nad hlavu a nohy nutil dělat jakékoliv rytmické pohyby. I náš malý hrdina zvedá ruku k nebesům, a začne poskakovat seč mu síli stačí. Starší EETEE se jenom decentně usmívá a lehce se pohupuje, s hudbou je evidentně spokojen.

Pomalu se také zaplňuje celý rozsáhlý prostor svatyně, nikdo příliš neotálí, nečeká na žádný vrchol. Raději se každý oddává tanečním kreacím stejně jako rozverně naladěný E.T. On si začíná připadat, jakoby už snad byl v mimozemském nebi. Tolik krásy kolem sebe snad ještě nikdy neviděl. Upozorňuje na to svého přítele, ale EETEE moc dobře ví, že krásné to vše okolo sice je. Ale to už je spíše takové kouzlo party. Ono to vše má hodně návykouvou povahu a vznáší se tu atmosféra, která každého pohltí hned od začátku. Je to celé takové trochu umělé. Všichni hází starosti za hlavu, myslí jen na svou zábavu a snaží se dosáhnout vrcholného stavu blaženosti v jakékoliv formě. Hlavně být "šťastný" alespoň na těch několik hodin a prožít euforickou noc v kruhu (zde tedy spíše v obdélníku) se stejně naladěnými souputníky. Vše ostatní jako by bylo jen kulisou: prostředí, světla, zvuk, okolní lidé a někdy dokonce i hudba samotná. Masové šílenství propuká. Celá tahle společnost je ovlivňěna sama sebou. Je sice tvořena jednotlivci ale ti zase vytváří tu masu lidí kolem. Vše probíhá v neustálém koloběhu. Vše se šíří nezadržitelnou rychlostí.

Tak nějak se EETEE snaží vysvětlit svému mladšímu druhovi jeho "nevídané omámení". On mu ale příliš nevěří, kroutí hlavou, myslí si cosi o pomatennosti svého nejlepšího kamaráda... Tu najednou bere nohy na ramena a běží kamsi do neznáma. Zkušenější mimozemšťan nechává kámoše svému osudu, moc dobře ví, že na vše nejlépe přijde sám a kdyby ho držel zkrátka, stejně by se mu časem utrhl z řetězu. Jo jo, všichni známe, zakázané ovoce chutná nejvíce... a také pak nejvíc bolí.

EETEE se rozhodl podívat také na druhé podium situované "za roh" do ne příliš velkého stanu. Zde se na chvíli zaposlouchá do inteligentně poskládaných zvukových ploch znějících poněkud klikavě a skřípavě, poměrně zajímavě libozvučně sladěné, ovšem. Tato o něco pomalejší hudba dokonce roztančila i trochu unavené nohy zcestovalého ufona. On to vnímá pozitivně a na pár minut se nechává unést esencí tanečního světa. K jeho lepšící se náladě přispívají i vtipné úšklebky vinylového diskžokeje pana Subsista. Ten si může úžívat své představení celé jemu vyhrazené tři hodiny, a také to s radostí dělá. Ufon se potkává s lehčí psychickou únavou, nevydrží moc dlouho poslouchat jeden hudební styl a také už má starosti o svého nezkušeného kamaráda.

Za krátkou chvíli ho naštěstí zase potkává. Ten mu běží nadšeně naproti a okamžitě se ujímá sdělování svých nových zážitků. Vypraví jak potkal zajímavé lidi s kalhotamy dole širokými a nahoře uzoučkými jako by nic. Na hlavě měl každý vlasy upravené do jiného tvaru. Kolikrát už si myslel, že mají větší oči než on, ale to prohodil jen ironicky. "větší oči, než my mimozemšťani, he he..." i když?!(poznámka vypravěče) Prý mu nabízeli nějaké vitamíny v práškách, pomáhají prý tělu i duchu. Chtěl si je koupit, ale naštěstí něměl tolik peněz. Svěřuje se trochu smutně E.T. "Dobře si udělal" odpovídá mu obratem kamarád. "Není radno si s tím zahrávat, až se zítra vrátíme domů, koupím ti v trafice časopis se smajlíkem na obalu, co má na jazyku právě takový prášek. Ještě se musíš hodně učit!" "No dobrá" odvětí malý ufík a s druhé ruky vytáhne papírový trychtýřek naplněný jakousi usušenou rostlinou, který mu prý daroval jeden chlapík se zauzlovanými vlasy. "No vidíš, to by se nám ještě mohlo hodit." řekl EETEE a schoval jointa do kapsy. Po radostném shledání, se oba opět odebírají na hlavní stejdž, kde mezitím dohrál Kaisersoze a za gramofony nyní pokyvuje hlavou DJ Hyde.

"Jo jo, toho znám" hlásí se o slovo ufonní prcek. "Ten má toho, to, drouhou osobu v sobě, toho Džekyla musí tady někde bejt". EETEE ho hned uklidňuje: "klídek, to je jinej. Jackill tu nikde nepoletuje, spíš v poklidu šéfuje Futurebeatu." E.T. na to ale stejně rychle zapomíná a opět se oddává pohybovým výtvorům svého mozku, který opět začíná režírovat jeho tělo. Tentokrát už to dokonce začíná mít šmrc. Ufonní tělo se začíná vlnit hodně zajímavě a pomalu i poěrně esteticky. Velkou zásluhu na tom má i pan Hyde, který dokáže skrotit nejen svou silničku, ale i DJské přístroje a hlavně díky svým zjevně melodicky zpěvným, nadýchaným deskám, dokáže vytvořit tu pravou pohodu pro oba naše kamarády. Není sice znát nějaká zvlášť hluboká souvislost mezi jednotlivými vinyly. Zato každý z nich je zajímavý sám o sobě a má co nabídnout. EETEE, E.T. i já vypravěč jsme zjevně spokojeni:o). Konečně písničky!

Méně znalý E.T. zatahá za tričko svého otrkaného kámoše a zakřičí mu do ucha: "Od půlnoci má hrát nějakej ten pankáč, či co!?" EETEE se jen lehce pousměje a ukáže do předu: "myslíš támhle ten." Na piedestalu už stojí Regis a rovná si svou výrobní linku na zemětřesení. Oba ufoni si běží ještě ulehčit na toaletu, ty "veřejné" zdají se být hodně přecpané. Oni tedy využijí výhod plynoucích s obdržených náramků a jdou vykonat i pro mimozemšťany nezbytnou potřebu na VIP toalety. Chvíli se zde ale pozdrží, díky zajímavým pozemšťanům, kteří se nebojí s nimy mluvit, proč by také měli? :o).

Pana Regise tedy oba s tíhají v již pokročilém stádiu rozkadu :o)... pardon, rozvoji svých skladeb mixovaných na tu dálku neidentifikovatelným způsobem. Muzika nám hodně přitvrzuje a tak nějak jako by tvrdly i mimické svaly několika tanečníků kolem nás. "Vidíš vidíš, tak tohle dělají s lidmy ty vitamíny, co ti někdo dříve nabízel" vysvětluje EETEE svému skoro bráškovi. Ten se ulekne a na místě přísahá, že už se ničeho takového ani nedotkne. Tak tak, lépe zústat u svého mimozemského ega, než se stávat robotem.

E.T. se raději začne vyptávat na hudbou jako takovou. Zajímáho najednou spoustu věcí. Pan učitel EETEE si najednou připadá důležitý a blaženě si mne nedávno oholenou bradku. Když tu padne otázka: "A co je to vlastně to "techno"?" EETEEmu na chvíli spadne hřebínek, ale po chvilce zamyšlení z něj opět vypadne odpověď: "Víš, ono se to jen těžko dá popsat slovy, vlastně tomu ani nemusíš říkat techno. Názvy nejsou tak důležité, jak se mnoho "chytrých" lidí domnívá. Nemusíš vždy vědět, někdy stačí když dokážeš cítit a vnímat - buď open-minded!" "mmm aha" odpoví E.T. a už v zápětí loví v kapse brko, které zas někde schrastil. Moudřeší ufon se chytí za hlavu a provolá do výšin: "Proboha, takhle jsem to nemyslel!!!..... mno, ale tak když, už ho máš venku :o)" Tu v mžiku splanul oheň a po několika minutách dílo budiž dokonáno.

E.T. :o)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))).
EETEE: :-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))).
Vypravěč: Jsou to blázni, neberte je vážně!!! já už to s nima snad nevydržím. No, co se dá dělat.

Další zastávkou našich hrdinů se stává opět minimalouvá stage, kde zrovna doslova vyhrávají Duplex jedno sto. Ozývají se už i vokálky a hudba zdá se oběma mnohem snesitelnější i pro poslech v protikladu k hlavnímu podiu, kde bůh hromu a blesku Regis rozpoutává vychřici. Zatímco zde si poklidně pomulává vokál linoucí se z menších zato opět E.A.W beden. Deska mnohokrát otočená nejen Michaelem Burianem a Efendym zvolává do davu "Hashish" ..... tra la la. EETEE hned povídá bráškovi: "To víš, stejně je to taková malá písnička". "jo jo, tak to každopádně!" Trochu nechápavě, zato vděčně odpovídá ufon E.T.

EETEE potkává na této stejdži svého člověčího kamaráda s foťákem. Neváhá a s odvahou sobě vlastní půjčuje si tento fotopřístroj a ujímá se svého oblíbeného koníčku. Na pomyslném čipovém negativu zachycuje i několik svůdně tančících, mile se tvářících bytostí. E.T. ve svém lehce zmaštěném stavu nečká na nic a ujímá se role baviče a hned se musí se slečnami seznámit. Fotografující mimozemšťan ho nejdříve s povzdálí sleduje, ale pak se také přiblíží a alespoň jim urobí několik společných fotek. Chvilka nepozornosti a EETEE už jen vidí kamaráda ve dveřích na cestě do neznáma, čemu se však diví nejvíce, že na každé ruce má po jedné ze zmiňovaných slečen. No nic, přejme mu to :o), jen ať se otlouká, dokud je mladý.

Zkušenější mimozemšťan si ještě udělá několik snímků tanečníků, Subsista a jeho úsmívající přítelkyně, odevzdá digitální výdobytek moderní vědy jeho majiteli a jde zase na procházku po rozlehlém areálu. Cajdá a trajdá, hledá, oběvuje, koumá a tápe a ne a ne se někde zaseknout. Mezi tím slyší změnu zvuku reprodukované hudby. Mrkne nakrátko k mixážnímu pultu, kde se role baviče snaží ujmout ne ten zbojník ze Sherwoodských lesů, ale jiný Hůůd, totiž Robert, Robert Hood. Ten odněkud z Ameriky. V Detroitu prý techno vzniklo a tenkráte se jednalo o hodně tovární zvuky. Něco podobného předvádí i Robert. Bohužel ale i vypravěči připadá, že se snaží do lidí pumpovat hlavně co nejvíce a co nejtvrději. Ani EETEE nenachází myšlenku, kterou asi ztratil spolu se svým nejlepším kamarádem, kterého nechal samotného se sice sličnými, ale přeci jenom cizými pozemšťankami.

Sláva konečně vidí opět svého postrádaného přítele. Setkávají se úplně náhodou v oploceném venkovním prostoru vyhrazeném k nadýchání se čerstvého vzduchu pro všechny účastníky. Po vyposlechnutí všech individuálních zážitků se ještě malý E.T. zmíní velkému pokrevnímu bratrovi o vytříbeném jazyce, který u zmíněných slečen zaznamenal: "Mluvily tak trochu jinak, sice jsem jim rozuměl, ale jejich řeč jsem neznal" "A nebyla to Slovenština?" napadá EETEEho. "Asi jo, no určitě máš pravdu, JA LÚBIM SLOVENSKOOOO!!!" zvolá prcek celý bez sebe. Starší EETEE se jen směje: "he he, ty už to hlavně nehul :o)"

Je to zvláštní, ale až k samému ránu začínají naši kamarádi potkávat i své staré známé, kteří se sem sjeli skoro ze všech koutů naší vlasti. Oddávají se s nimi ještě tanečnímu potěšení. Poslední dvě hodiny totiž patří britskému buřiči jménem Steve Bicknell. Ten se teprve ukazuje jako muž na pravém místě, co si nesnaží hrát na pana někoho, nebuší do lidí hlava nehlava. A dává si všechny okolo from da beat to the latino rytmo. Zvukově bohaté tracky lítají mezi hlavami i ranním setům věrných posluchačů. Co to říkám, posluchačů? doufám tedy, že všech těch pět tísíc tančících mělo stále sluchovody v pořádku, resp. používali je. Nestraším... určitě ano :o).

I když naši ufonní bráškové už síly hledali jen hodně těžko, přesto jsou stále rádi, že se mohou zúčastnit i závěru tohoto mega cirkusu. Bez ohledu, že někde mezi čtyřmy prsty na jejich rukou proplul i Function, jehož hraní stejně někdo neúmyslně vymazal z jejich hlav. Bez ohledu na výborně odehraný set Tiborův a snad nekončící hraní Alephovo. Bez ohledu na velké množství zpruzelých ksichtů z konce velké Orionky.

Bez toho všeho a mnoha více součástí toho velkého kolotoče, který pořád a neustále láká tisíce a tisíce lidí do jedné haly, aby se jednoduše vyblbli a pak byli smutný z konce a z návratu do reálného světa, jsme si všichni užili, a co s tím uděláme? Ráno, kdy bychom měli vstávat a jít se projít ven, jdeme spát a probudíme se někdy až po tmě. Je to správně?

 Všichni se po party musíme vrátit do školy, práce, či kamkoliv jinam. Všichni do jednoho. Nonstop party prostě neexistuje a nikdy existovat nebude. Pokud ano, litujme samy sebe a hrozme se blížícího se konce. Žijme stále ve všech možných situacích, ono to jde. Párty jsou o zábavě, tak to tak nežerte ludia drazí. Mě to nevadí, ale co když to začne vadit vám... keep smile :o).

EETEE a E.T. teď nejspíš někde spí, a snad se zas brzy probudí a vydají se na další pozoruhodný výlet kamsi do neznáma. Ale to už bude zase jiná pohádka. Teď už bdí jen pan vypravěč. A ten už vám nic nepoví. Snad jen: TRA LA LA LA LA LA LA, hodně štěstí.

 
 
 
 

FOTOREPORTY

 
 
 

ČLÁNKY AUTORA

 
 
 
 
 
 
 
 

Partnerské linky: festivaly 2016