Apokalypsa

Po třech měsících se do brněnského Boby Centra navrací party, jež překvapivě jako jediná z mnoha setrvala v těchto prostorách a hodlá tak činit i nadále - Apokalypsa. Mediální masáž o hlavní hvězdě probíhala již téměř od dílu minulého a tak jsme se mohli mimo jiného dočíst, že nám Luke Slater při telefonickém rozhovoru vzkázal "I love you" či že se neobejde bez prodeje svých suvenýrů na místě konání. Jak sympatické, a jako pozvánka na taneční party vhodné, jeví se tyto informace. Naneštěstí byla možnost dozvědět se něco i o jeho hudební kariéře a ostatních vystupujících. A tak z mého pohledu byla nejlákavější informace v podobě možnosti poslechu dosud nevídaných a hlavně tedy neslýchaných, hrátek dvojic DJs - Toky a Dalo, Lucca a Ladida, Jerry a Orbith.

Poštěstilo se mi po dlouhé době vejít na party v nezvykle brzkou večerní hodinu a slyšet tak veškeré hudební dění. Takže jsem počal poslechem právě nastoupivšího diskžokeje, zvaného Leo Lycra. A protože je teprve osm hodin večerních, hraje se jemněji a konejšivě k pomalému se brouzdání prázdnou Laser Show Hall. K odpočinku si vybírám exkluzivně umístěné gauče s přilehlým stolkem na jednom z horních balkónů a kochám se pomalu se plnící halou. Všímám si též několika změn, co se prostor týče a to zejména šikovné odstranění mohutné mříže, která byla dříve umístěna na nejhornějším "patře" mezi bary. Ubylo pár stolků na postranních ochozech a tím se zvětšily možnosti tance-chtivých v těchto místech. Naopak přibylo pár jakýchsi plastik (či "soch"), snad ve snaze umocnit kulturní dojem z pobytu uvnitř. A tak při letmém pohledu lze spatřit nad jednom z barů notně kýčovitě vypadajícího klečícího tygra až po vcelku rozlehlý model vrtulového dvouplošníku. K třem rozměrným projekčním plátnům nad pódiem se přidaly dvě menší po bocích haly a v průběhu noci se tak naskýtaly působivé scenérie plné vizuálních kouzel a výzev k zaslání SMS - tak už i v Brně je tahle prachsprostá možnost zasílání SMS od notně omámených návštěvníků. Ti, obvykle nevědouc svých činů, si tak odebírají nepřehlédnutelnou částku z kreditu. 

Leo Lycra hraje pestrou hudební směs, složenou jak ze starších, tak z těch nověji vyprodukovaných desek a navozuje mi tak veskrze příjemné duševní pocity. Připouštím, že ty jsou ještě umocněny pocity tělesnými a to především procitnutím z morbidně chladivého venkovního počasí. 

Okolo půl desáté je patrný brněnský fenomén. Tím mám na mysli to, že většina návštěvníků je již uvnitř a nekoná se tak, zejména v Praze viděné, naplnění party prostor až okolo půlnoci. Začíná hrát první z rodu Slováků, byť v Čechách několik let působící, Nika 77. Plynule navázala na kolegu a nikterak úderným setem, plným "inteligentněji" znějících desek (příkladně z řad producentů jako je Surgeon), roztáčí kola gramofonová.

Před jedenáctou hodinou večerní se počíná "vařit" pod "kotlem", tedy nastupuje duo neskonale půvabných žen a to mladší, dravější a místní Lucca proti starší, klidněji hrající a z Prahy pocházející, Ladidě. Inzerovaný "souboj" v podobě čtyř gramofonů a dvou mix-pultů je velmi působivý a groovy rytmy se nesou prostorem s takovou vervou, že snad není nikoho, kdo by si alespoň nohou či hlavou nepohazoval do taktu. K úplnému uspokojení mi chybí snad jen přítomnost bahenní koupele a jejich souboj v plavkách či bez. Tak dobré to bylo. ;) Je znát Lučinin (Lucca) výběr desek, které jsou mnohem údernější, než-li styl její kolegyně a tak se set chvílemi nese v bouřlivém zvuku a po čase se opět na pár minut vše zklidní a zjemní. A to je ten nejlepší čas k pozvednutí a procházce po útrobách Boby Centra.

Během ní si všímám spolu-clubberů a přestože potkávám spoustu známých tváří, je patrné, že se skladba návštěvníků změnila. Zdržuji se libosti této proměny, ale přec jen mám raději ty, kteří se již nějaký čas věnují poslechu této hudby a svým způsobem jí rozumějí. To bohužel není k vidění u skupinky dívek notně mladistvého vzhledu. Ty poskakují natolik mohutně, že je jasné, že tomu zas tolik nemohou rozumět. ;) Též jsem spatřil kolizi jednoho svého známého, když se nechtěně a nepříliš dotkl okolo procházející hordy polonahých svalů (tedy jednoho z těch hrozivě muskulaturních a nahoře jen potem "obalených" návštěvníků). A ty mu dotek vrátily razantním úderem do zad - nejen, že se to nedělá, ale o to smutnější jsem byl, že na, jinak mile se jevících, party se to stalo.

V La Grottě je právě na pódiu Dodo.man a hraje příjemný deep house až tech-house. Setrvávám u jednoho z barů a když poznávám patrný nápěv jednoho z mých nejoblíbenějších vinylů, opouštím alkoholické doupě a vrhám se vstříc parketu a blíže k reprobednám. Sálem totiž zní nasládlé electro od mistra Hella a já pěji do ucha jedné milé známé onen nápěv, tedy text ve smyslu "I feel love.. aaaa.. aa.. I feel love". Myslím, že nejen já vrnil jsem si v onu chvíli blahem. Ve vzduchu je cítit neochvějná spokojenost většiny v La Grottě a protože v nejlepším se má přestat, přesouvám se vzhůru do Laser Show Hall. Pro ty kdo neví, tak takto honosně se nazývá ona největší část Boby centra, tedy hala jež hostí hlavní pódium.

A činím tak akorát na stihnutí začátku hraní zahraničního hosta. Je po půlnoci a své místo za technikou zaujímá Luke Slater. Slyšel jsem ho již nejednou, ale i přesto jsem překvapen jak jeho hudba na Apokalypse zní. Řízné electro se spoustu melodických ploch a vokálů se nese odpředu z reprobeden. Zpočátku jsem se obával, že tato "násilná" změna v rytmu hudby nebude přijímána bez negativního ohlasu z publika, ale to překvapilo a vrtělo se zvesela, tak jak Slater kázal. Takže řeči o zabedněnosti moravských posluchačů tvrdého techna nejsou na místě a naopak se sluší pochválit dav za příznivou atmosféru, která po celý set panovala. Po experimentálněji znějícím Richie Hawtinovi na Orion Hall se tak Brnu představila další, atypičtěji znějící, odnož techna a to je jedině dobře. Přesto Slaterovo hraní nebylo to pravé pro tuto noc a rozhodně neznělo natolik přesvědčivě, jak by při jeho jménu, pravdě hledíc do očí, znít mělo.

Jsou dvě hodiny ranní a nastupují podtatranští řezníci. Nebojím se říci: "všemi očekávaní". Toky versus Dalo. Opět je patrná razantní změna a nastává čas pro industriální hlomoz, nepravidelnou rytmiku a následně řádně a chladnokrevně tepající beat. Hraje se tedy přesně v duchu slovenské produkce a chalani pouští spoustu vlastních skladeb - Rumenige, Numb, Olga+Jozef.. A protože ty jsou všem dobře známy, panuje v sále bujará nálada. Rozhodně nejpropracovanější a nejpřesvědčivější hudba z celé noci a nezbývá než přát si dalších takovýchto představení.

Poslední vinyl, jenž nám pouští sám pan Tokár, je legendární Asymetrik02 od Kennedyho a když tahle živelná deska dohrává, staví se na pódiu zástup přítomných VIP a z nich kupředu vychází Jerry se svým bratrem Orbithem. Chvilka ticha a první z kotoučů, kterou pokládají na "talíř", je z produkce samotného Jerryho, nazvaná Deeper Love. V davu lze zahlédnou fanoušky svírající křečovitě obal od tohoto vinylu v červené barvě, ale já tedy nejsem zas tolik nadšen z jejího poslechu - ovšem hodnocení ponechám jiným, vhodnějším z řad diskžokejů. Z dřívějších návštěv Apokalyps se mi Jerryho sety líbily. Hrával zábavně a tanečně, ale to co bylo k poslechu nyní ze společného působení s Orbithem, tak to znělo velmi rozporuplně. Pro objektivnost dodávám, že jsem se dosud nesetkal s nikým kdo byl jejich vystoupením jakkoliv nadšen. Snad to bude nepříliš líbivým výběrem desek - od podbízivých electro melodií po nevýrazné techno dunění.

Poslední z oficiálního zástupu diskžokejů je Boss zo Slovenska. Před jízdou do Brna jsem četl jeden z rozhovorů k Apokalypse. V němž se Slováka tázali: "Jakou hudbu mají návštěvníci očekávat?" a on odvětil něco ve smyslu, a nutno dodat že po pravdě: "..rozjetou mašinérii..". A tak to taky bylo! Už dlouho jsem neslyšel tak rázně pojatý set. Za celou hodinu bylo tak pouhých dvou tří minut bez surově mlátícího beatu a i během těchto "oduševnělých" pasáží najížděl hlomoz cinkajících hi-hatů, takže... peklo. ;)

Byť je šestá hodina ranní a i přes postupující únavu, žádá si stále početný houf v sále neukončení party. Nastupuje resident Jerry a po pár neměně úderných deskách je Apokalypsa ukončena. A protože tuto noc mám obzvlášť "štěstí", setrvávám se svými spolu-cestovateli uvnitř až do půl deváté v úporné snaze oddálit čekání na vlak a cestu v mrazivém počasí. Tak se mi naskýtá srovnání Boby Centra "před" a "po" a je to drastická proměna. Převrhané židle, kupy odpadků kam jen se lze podívat a kam je jen bylo možno odhodit a tak se po čase raději zvedáme a pomalu, ale o to jistěji míříme k východu..

A teď pár malicherností, které jsou sice k rozsahu party nevýznamné, přesto byly inzerované a chyběly. Laser přeletoval nad hlavami tančících jen zelený a i když se jevil velmi působivý, v tiskových materiálech byl zdůrazňován laser barevný. Taktéž se měla uskutečnit jakási taneční show plna vizuálních "kouzel" a ta tedy nebyla. Přesto si pohled po většinu noci směrem k pódiu zaslouží pochvalu, neboť jak tanečníci, tak předně tanečnice se vrtěly profesionálně a vyzdvihl bych svůdný výkon babenky (tuším, že hovořila slovensky) v červeném "obleku". Dostatečně se jí ve svém fotoreportu věnoval kolega T-Rex. ;)

Už je známo kdy a kdo bude další host Apokalypsy a protože jsem měl tu čest jej slyšet, těším se a věřím, že nikoliv sám. Napovím jen, že bude RUSHno..