Carl Cox - okem Eeteeho

17:30 - stojím před budoucím (teď už minulém) místem činu. Pavilon Z, dominanta brněnského výstaviště, tyčí se malinko v ústraní, svou majestátností však nelze přehlédnout. Vždy na mě působil magicky a tak trochu tajemně. Doba, kdy v něm strávím svou první party právě nastává.

Těsně před vchodem potkávám člověka pracovně asi nejvytíženějšího - Gaba. Na jeho tváři vidím rysy tak typické pro promotérský výraz těsně před akcí. Raději vklouznu postraním vchodem přímo do útrob kruhové haly. Všude se to hemží lidmi. Každý se stará o svou vlastní část celku, který je pak určen pouze a jenom vám... kýžený výsledek, kterého by nebylo sto dosáhnout, bez důkladných příprav a organizace. Těch několik hodin přípravných prací před samotnou akcí, už tvoří jen zlomek z toho všeho co předcházelo, včetně asi rekordní reklamní propagační kampaně.

19:00 - oficiálně oznámený začátek. Ten však nastává až o nějakých 20 minut později. Ze své pozice nemůžu popsat, jak muselo být všem lidem venku, kteří čekali na vpuštění do areálu. Počasí opravdu nepřálo. Pouze jeden otevřený vchod zabránil rychlejšímu odbavení několika tisícovek návštěvníků. Příliš jsem toto nesledoval, ale vnitřně mi všech venku bylo líto, sám jsem to několikrát zažil. Odměnou budiž to, co následuje.

20:00 - mnoho stovek nedočkavých tanečníků již stepuje po ploše. Prozatím se všichni spíše věnují zkoumání celého areálu, hledání svých kamarádů a samozřejmě poslechem intra linoucího se z aparatury soustředěné po obvodu podia umístěného uprostřed "všeho". Ano, útěk ze studené, sněhem zaváté reality do vyhřáté svatyně, kde vládnou "polobozi", kteří krmí davy hudbou prostřednictvím černých kotoučů, gramofonů a ostatní periferie. Až do deváté hodiny večerní dostávají prostor Over 3 a jejich experimentálnější a poněkud vyklidněnější podoba elektroniky. Změť ploch, z které se tu a tam vynoří beat, tu zas zajímavý sampl, místy i souvislejší melodie, či úsek tanečněji postavený. Vše ideální pro počáteční orientaci v prostoru.

21:00 - Všichni tancechtiví (tedy prakticky všichni) se konečně dočkali. První taneční beaty začínají rozmělňovat lehce zahoustlou atmosféru. Ruce i nohy pociťují nutkající chvění a po několika chvílích mnoho z nás zjišťuje, že se pomalu tvořící masa těl začíná pohybovat v rovném neutuchajícím rytmu. Set plný radosti a nadšení, dýchající na nás z centrální stage, právě prezentuje nejspíše trochu dojatý Skipworker. Ke Skippymu více nedodávám. Stačilo mi vnímat jeho pozitivní naladění na tento moment a radost, kterou s námi mohl sdílet.

22:00 - Na otočném podiu se mihotá blonďatá kštice Aleše Geringera, který připravuje hudební performance svého "ruky hore" ega Orbith. Party začíná nabírat obrátky. Aleš během hodiny jemu vymezené ukazuje průřez svými nejoblíbenějšími tracky stylově co nejvíce spřízněnými s technem. Hraje desky zvukově bohaté, hravé a taneční. Vše co mi v ten moment stačí, aby úsměv z tváře nezmizel a nohy se stále věnovaly rytmickým pohybům. Jeho set se dá bez nadsázky přirovnat k tomu, čemu jsme přivyklí při výstupech jeho bratra Jerryho. Temperament obou dvou se nezapře. V paměti mi zůstává stále oblíbená "písnička" Sunshine od Thomaz and Filterheadz.

23:00 -  01:00 - Lucca resp. Ladida - Obě dámy si stejně jako pánové před nimi odehrávají své hodinové sety. Obě jejich techno koláže nabídli něco malinko jiného, přesto však mnoho společného. Společnými jmenovateli mohou být tanečnost, vyváženost a pozvolný vývoj, který příliš nevybočuje ze jejich zajetých kolejí. Nechybí dostatečná míra progrese, v které pravděpodobně tkví úspěšnost obou dam. Pro mě malinko nepochopitelné, budu jim asi v budoucnu věnovat více prostoru, abych také konečně "procitnul", pochopil a vytvořil si konkrétní názor. Prozatím chválím za zdařilou taneční hudbu, o kterou jde především, díky.

Závěrečná pasáž hraní Ladidy vyznívá poněkud specificky, protože během několika jejích desek nastává pro všechny onen kýžený okamžik. Ač nerad nadhodnocuji a příliš neuznávám pojem "hvězda", tentokrát se musím přiklonit k několika tisícihlavému davu a celou proceduru nazvat snad jen "příchodem krále".

01:00 - Vedle našeho firemního stánku (Techno.cz) vyjíždí plošinové vozítko, které samo o sobě nic zajímavého nepředstavuje. Na jeho plošině však už netrpělivě stepuje několik postav z nichž je jedna čokoládové pleti, dobře živených tvarů, rukou kyne lidem a evidentně se spokojeně usmívá - Car Cox. Euforie v sále roste do závratných výšin. Poslední Lindina deska už skoro není slyšet, teď se na pár okamžiků ujímáte taktovky vy. Křik je ohlušující.

Carl již stojí pevnýma nohama na svém místě. Ještě se několikrát pozdraví s lidmi, dostane požehnáno od Ladidy a pak... Zpočátku tlumený hluboký beat, postupně vychází na povrch ve své stále zřetelnější podobě, gradaci podporuje stále více a více rozdováděné publikum. Přibývá zvuků a motiv se rozvíjí. Potom už nemám slov. Lokomotiva se rozjela, ovšem není to žádný nudný rychlovlak. Nýbrž veselá, barevná mašinka, která vás zaveze do světa pohádek, chvíli do dávné minulosti elektronických luhů a hájů, poté zas do nejmodernějších světů aktuální technomusic. Nic víc, nic míň než hudba, kterou vám hraje pouhý člověk, ovšem jediný a jedinečný. Nepřeháním, ani nehledám malé chybičky. Opět mi postačí pohled na vás všechny tam dole a okolo - happinnes.

04:30 - Díky komunikačním povinnostem se vracím do epicentra veškerého dění až v tuto dobu. Hlediště znatelně prořídlo a na točně diktuje poslední dirigent večera - Kaisersoze. Nepřekvapuje a hraje si spokojeně ve svém štýlu. Desky se mu občas trochu "kopou", ale lidé kolem se stále dobře baví. Pomalu už cítím blížící se závěr jedné vydařené zábavy, která se nebude hned tak opakovat. Silnou únavu už pociťuji i ve všech svých končetinách. Domů se však nikomu, ani mě nechce, užívám si tedy ještě poslední tóny "malé ranní hudby". Vypouštím ze sebe poslední zbytky fyzické energie a po ztichnutí posledního reproduktoru, hledám nejbližší cestu ven, kde s hrůzou zjišťuji - sníh.

Na závěr ještě pár postřehů:

Speed 8 se docela rozšiřuje do povědomí českých clubbers. Jen by mě zajímalo, jestli úměrně s tím klesá i spotřeba jiných - ilegálních syntetik. Co jsem pozoroval, tak asi ne. Ještě jsem nezažil party, kdy za mnou přišlo tolik lidí s dotazem na nejrůznější chemikálie. Vypadám snad jako dealer?! Na otázku: "nemáš něco dobrýho" odpovídám popravdě "mám" a vyndám balíček orbitek - proč se zmiňovaní ušklíbnou a beze slova jdou dál. Na otázku: "nemáš nějaký koule?" odpovídám také popravdě: "no, jasně že mám koule" a sklopím zrak k oněm místům. Opět se setkávám s nechápavým výrazem v obličeji. Při dodatečné otázce: "Ty máš koule? a jaký" už opravdu nemám slov a se smíchem raději odcházím jinam. Hola pípl, umíte se ještě vůbec upřímně smát? Zkuste to občas a nebo aspoň mrkněte do zrcadla, není nad to zasmát se sám sobě. Nikdo nejsme dokonalej, ale tohle zvládnem, fakt! PEACE!!!

Vaše reakce na report uvítáme v diskuzním fóru k party s Carlem Coxem.