Report ze Summer Of Love

Hned v úvodu mého reportu se přiznám, že na letošní ročník Summer Of Love jsem vyrazil spíše ze zvědavosti a touhy maximálně si doužít letošní a bohužel za chvíli končící léto a vcucnout do sebe ještě kus atmosféry letního tanečního festivalu, se kterou budu nucen vydržet přes deštivý podzim a mrazivou zimu.

Ačkoliv předpovědi počasí nebyly příliš optimistické, takřka kultovní meditace Aleše Blehy věnovaná všemu božstvu majícímu na starosti záležitosti ohledně počasí se ukázala být velmi účinnou, a tak jsem při příjezdu (20:00) mohl v klídku deštník a holinky zanechat v kufru našeho auta. Už při vstupu do areálu SOL (během něhož byl náš nebohý řidič nucen doslova vyexovat půl litru slivovice, jelikož bylo do areálu zakázáno vnášet vlastní ohnivou vodu a vylít to by přece nebylo košer, že ano!?!) mě překvapila masivnost a barevnost celé akce.

Takovouhle návštěvnost by pořadatelskému týmu záviděl leckterý promotér a obličeje chlapců a děvčat z agentůry JPA pravděpodobně dostaly lehce zelený nádech. Areál byl vydatně zaplněn všemožnými stánky (že by na levnou krásu?) a improvizovanými obchůdky. Cukrová vata, koblížky, spousta stánků s blikajícími blbinkami, butiky s hadříkama pro party people pro případ, že by jim v kožíšku byla zima.

Už tam chyběla jen střelnice, kde bych budoucí matce svých pěti synů vystřílel papírovou růži a centrifuga, kde bych mohl vyblinkat některý z pokrmů, kterými jsem během vlahé noci zmasíroval svůj žaludek. Chvílema jsem si tam připadal jak na matějské pouti, která však měla dost výrazný nádech freak show kombinovanou se ZOO, méně je někdy skutečně více…

Po hudební stránce to byl na můj vkus příliš masakr, ale nakonec si i měkoň jako já našel pár míst, kde se mohl kochat libými tóny blízkými mému hudebnímu vkusu. Velmi kladně hodnotím Breaks stan (mám v těch názvech jednotlivých zón trošku bordýlek, takže se nelekněte, pokud info a názvy budou nepřesné), kde mi učaroval Ecson Waldes, který svojí muzikou za vydatné rytmické pomoci Štěpána Tůmy doslova sesekal a rozstřílel právem nadšené tanečníky.

Fascinuje mě s jakým parádním nadšením se Štěpán Tůma aka Stephunk T věnuje muzice! Moc príma byl i koncert Skyline. U nich bych však (omlouvám se za tu kritiku, ale opravdu to tak cítím) doporučoval vyměnit anebo úplně vypustit MCího, který na mě působil poněkud rozpačitým dojmem a trošku mi kazil jinak velmi příjemný pocit z hudebního projevu a atmosféry téhle party. Kombinace češtiny a angličtiny s podivným přízvukem prostě dle mého názorů není ta správná cesta do země zaslíbené.

O to víc jsem se těšil na každou pasáž jejich skladeb, kde zazněl krásný vokál jejich zpěvačky Jitky, která je nejenom holka jako cumel, ale umí i zpívat a svojí energií velmi oživit už tak nadupanou šou. Velmi příjemným dojmem na mě působil i stan, kde zněl pohodový Drum’n’Bass a člověk si tam mohl v klídku posedět, vydechnout a popovídat s přáteli. Kdykoliv jsem kolem něj procházel či se zastavil a poseděl, byl mi naservírovan luxusní balzám na duši v podobě opravdu lahodné muziky. Stejně jako na Creamfields musím pochválit Michaela Buriana, neboť jeho sety mi poslední dobou dělají opravdu moc dobře na pleť.

Rovněž The Sound Of Lucky House zóna rozhodně stojí za zmínku. Sice jsem tam nezažil a neprožil nic extrémně euforicky vyjímečného, co by mi uvízlo v paměti na dalších deset let a o čem bych jednou vyprávěl vnoučatům (Jo, děcka, tenkrát v léta páně 04, to byl ale sekec mazec!), ale podobně jako Durex Love Zone na mě působil doslova blahodárným účinkem.

No a teď to hlavní, kvůli čemu přijela většina tancechtivých party people, Techno. Omlouvám se, ale mám pocit, že čím jsem starší, tím více měknu, v technu tedy až na vyjímky (Dave Angel prostě umí!) nejedu a tudíž tahle část mého reportu asi bude informačně prázdná, protože jsem v tomto směru prožil letošní SOL velmi pasivně. Každopádně, co jsem tak procházel areálem SOL a šmíroval jednotlivé techno centrály, vypadalo to v tomto směru velmi vydatně (až bych použil termín hustě). A naprosto chápu, že spousty lidí, kteří přijeli hlavně kvůli technu, budou letošní ročník SOL považovat přinejmenším za událost roku, během níž prožili mnoho orgasmických momentů až hodin, na které sakramentsky dlouho nezapomenou.

Celá akce na mě celkovým dojmem působila velmi profi zvládnutě (dostatek záchodů, fajn ceny na barech atd.) a celé Crew kolem Aleše Blehů nezbývá než gratulovat! Troufám si říct, že průměrně inteligenčně solventní party people prostě poznají, kdo dělá podobné akce z lásky k muzice a komu při jejich pořádání blikají v očích podobně jako strýčku Skrblíkovi v Disney seriálech symboly typu $$$. Možná právě proto dopadla letos návštěvnost některých festivalů a akcí tak, jak nakonec dopadla a myslím, že všichni zatraceně dobře víme, o čem mluvím. Respekt!