Swayzak Loops From The Bergerie Live Tour

Ten pátek s datem 19. listopadu nebyl jen tak pátkem ledajakým. Ten pátek si to k nám do České republiky, jakoby se snad nechumelilo, přisvištěl orkán s rychlostí 120 km/h a na svých perutích k nám ten večer dopravil jednu legendu. Ten pátek neměli jen blázni svátek, ten pátek měli svátek všichni ti, kteří v roce 1998 podlehli kouzlu alba Snowboarding In Argentina nebo ti, kteří Swayzak poznali jako dvojici o malinko později, či snad jako trojici až letos zásluhou jejich nejnovější desky Loops From The Bergerie.

Už věkový průměr lidí v klubu Radost FX napovídal, že těch "pamětníků" tu bude tentokrát víc než dost. Do podzemí notoricky známé adresy Bělehradská 120 jsem vstoupil úderem třiadvacáté hodiny. Prázdný parket s jediným houseovým nenasytou a hrstka roztroušených lidí po klubu už dnes v tento čas nemůže jistě nikoho překvapit… Měl jsem tak alespoň čas nasávat atmosféru klubu a užívat si tu noc startujícího DJe Moskita s jeho zásobou desek především staršího data vydání a rozhlížet se po důvěrně známých místech, která se od toho roku 1993 změnila k nepoznání. Stupínek před DJem teď zabírá mnohem větší část parketu než dříve, pravý balkón je překvapivě uprostřed ukončen a interiéru nyní dominuje stříbrná barva. Každopádně ten zvuk, který vás objímá ze všech stran, je opravdu neuvěřitelný. Slyšíte takřka každý hertz i každý sebemenší šelest a skoro vám ukápne slzička, když srovnáváte se sound systémem vašeho nejoblíbenějšího klubu. :( Také těžká mlha, jejíž tíži lze jen s obtížemi překonat, je přepychová. Valí se ze všech škvír přední části sálu důmyslným rozvodem, až si začnete dělat představy, že takhle nějak to v tom pekle asi opravdu musí vypadat. :)

Čas běží, Moskito dál sází perfektně čitelné houseovky, bezchybně navazuje (jako bonus k ozvučení zřejmě budou i stejně kvalitní odposlechy) a pro mě je vrcholem jeho setu ještě stále nedoceněná Lovebox od Groove Armada. O půlnoci dochází ke střídání stráží a kormidla se ujímá sám "pan domácí" - DJ Vectif. Zdá se, že line-up byl sestaven s rozvahou a citlivě, protože old-school je rázem tatam a na řadu přichází mnohem syntetičtější skladby, tentokrát více tech-houseověji laděné. Parket se nám pomalu zaplňuje, lidem Vectifova volba zřejmě vyhovuje a tak David umě přikládá další polínka pod kotel. Po hodince jeho setu, v němž jsem se v přemiéře dočkal i Bidlovy My Pills, se oba "předskokani" domlouvají na štafetovém hraní, kdy si místo kolíku podávají černočerná sluchátka. Vectif začíná mnou už značně nenáviděnou Flashdance od stále více prodejnějších a prodávanějších Deep Dish, Moskito zase sahá po aktuálních Tiefschwarz. Ovšem pozor - na podiu se začíná něco dít! Přichází dva pánové, kteří si za DJe odkládají své svršky. Dva pánové? Že by se skutečně bůh smiloval a navzdory fámám z těch tří členů místo jednoho dorazili skutečně alespoň dva Svejzakové? Vypadá to tak… Vectif roztáčí poslední nasmyčkovanou věc, v níž se v dlouhatananánské stopáži objevuje občas hlasový sampl "Switch!" a ti dva jen stojí a trpělivě čekají, až ten černý kotouč splní svůj úkol. Ke konci jen ledabyle o pár procent gramofon zpomalí, aby se místo nějakého navazování uchýlili k tomu nejjednoduššímu, co mohou udělat - otáčí tím černým kolečkem z On na Off. Publikum, které doteď poctivě čekalo, vítá oba pokřikem a ubezpečuje je, že jsme všichni dorazili hlavně kvůli nim. Tak a co se bude dít dál? Zmáčkne někdo v klubu DATku nebo minidisc a nastane ta přehlídka předstíraného kroucení čudlíky, soustředěného efektování a jako prémie pro diváky přibude exhibice mimických svalů?

Celý živý set Swayzak, který byl podle line-upů slibován na pouhou jednu jedinou hodinu, vypadal následovně. Na pódiu vlevo cosi kutil ve svém notebooku s modrým jablíčkem na poklopu Richard Davis, tedy ten, který u Swayzak jen hostuje. Snad pouze jeden z našich nejslavnějších píáristů Aleš Tůma, který mu občas nakoukl pod ruce, mohl dešifrovat, zda se dotyčný věnuje obsluhování hudebního programu, či surfuje po nějakých porno stránkách. Ten také čas od času použil efekt prostřednictvím DJského mixpultu Pioneeru šestistovky, ovšem bez nějakého valnějšího účinku. To Kenny Paterson, na pódiu jako pravý hráč, strávil většinu svého času (kromě domluv se svým kolegou) kroucením tlačítka jog dial na svém sequenceru, kde (snad) i příslušné loopy vzápětí nacházel. A o loopech bylo jejich vystoupení především. Nutno podotknout, že ta důvěrně známá muzika na dokonalém sound systému Radosti občas dokázala úspěšně naježit chloupky. Na něm vynikly i od Swayzak tradičně perfektně naprogramované bicí spodky. Opravdu živý v tom správném slova významu byl zpěv Richarda Davise, který si takto střihl své vokální příspěvky celkem ve čtyřech případech včetně poděkování. Neplánovanou a vtipnou vsuvkou byla i osobní gratulace jedné z fanynek, která se za muzikanty vyšplhala až na pódium. Z nového alba jsem zaznamenal skladby Another Way, My House, Speak Easy a Then There´s Her, zavzpomínalo se i na starší desku Dirty Dancing (doporučuji Nexisovu recenzi) a jinak jsme se také stihli pohybovat i v příjemných vodách clicks´n´cuts, kterou tak příjemně tahle parta už dlouho čeří. Hodinka také jako voda uběhla, s vytleskaným přídavkem se hrálo o dvacet minut déle, ale to už si svou černou placku s červenou středovkou na gramofon pomalu pokládal opět DJ Moskito. Tou dobou jsem však už s řádně provětranou peněženkou (snad za to mohl onen zmiňovaný orkán) mizel k domovu.

Co myslíte - jsem překvapen, rozladěn, znechucen nebo spokojen? Těžko říci, snad asi smířen bude to pravé slovo. Smířen s tím, že zkrátka termín živý elektronický projekt je nesmysl a nesmyslem zřejmě ještě dlouho zůstane! Chybovat je prý lidské a stroje chybují se svými nulami a jedničkami ještě raději, což si ten slavný homo sapiens na svá napřímená bedra bere opravdu nerad. Dvě minuty ticha s restartem a novou instalací nikdo přeci jen riskovat nechce. Musíme se holt smířit s tím, že jako fandové elektronické muziky se budeme většinou jen dívat na ty, kteří bývají nejčastěji ukryti ve svých studiích, kterak nám "živě" předvádí svůj aktuální materiál… Jen doufám, že nás to snad příliš rychle neznechutí a nepřinutí zase k návratu ke kytarovkám. :)

Foto: Jedi